úterý, listopadu 22, 2005

plombier polonais welcome!

víkend začal klasicky, sprchou. podívejte, dokud nám tu ucpanou trubku nespraví, bude blogem holt protékat vodní leitmotiv. jde z mé strany o jakousi kompenzaci - když už u nás ve vaně stojí a nehýbe se, ať ta voda proboha teče aspon někde! pár desítek litrů vody tedy v sobotní ráno stojí a já se se zvonem v ruce dozvím, že mám za půl hodiny rande s oličkou (Olitchkou, Aleksandrou - vítejte u pravidelného kvízu "Poznej národnost!"). jdeme vyjednávat spolupráci s majitelem polské restaurace. ó ano, v dijonu, městě důchodců a hořčice, je polská restaurace! co my s ní máme společného?
naše košická kamarádka na začátku roku takřka dokázala, že to s tím zalesněním od břeclavi na východ nebude tak horký. vymyslela nám totiž náplň povinného projet collectif: seženeme čtyři východoevropské kuchaře, naženeme je k nám do kuchyně, necháme navařit pro 80 lidí a ve škole je všechny za doprovodné přednášky na téma "co znamená jídlo pro bulhary" trochu nakrmí (to "trochu" je důležité, dodává východní evropě punc autentičnosti). takový byl ten geniální nápad.
v sobotu jsme se poprvé střetly s realitou. a že to ale bylo setkání! nejprv mě polilo horko, když jsem si uvědomila, že jsem právě vyplázla 19 ojro za polívku z červený řepy, tlačenku, plněný zelí a makovník. pravda, byl v tom i Krupnik, polská medová vodka ("To je jako medovina!" povídám zklamaná. "Mais non! La Medovina, c´est dégueulasse!" rozhořčí se majitel. no dobrá, já teda žádnej rozdíl necítila), ale přece jen, no uznejte. horko mě oblévalo (jak říkám, vodní leitmotiv) podruhé, když jsme jsme se dozvěděly, že pan majitel nesmí transportovat jídlo těch pár metrů z restaurace do školy. a že s alkoholem to bude taky složitější, protože degustace není jídlo a on nemá licenci na podávání alkoholu bez hlavního chodu. ale nakonec všechno dobře dopadlo, dnes večer nám dokonce nalil pastis (s vodou! no dobře, neměla bych to lámat přes koleno) na účet podniku i bez večeře, a ubezpečil nás, že cena celý tý srandy nepřesáhne 2 eura na osobu. bodejť by taky přesáhla, když na menu bude boršč, plněné zelí a makowiec. dál povídal pan majitel, šibal jeden, že ho myšlenka, že by měl držet desetiminutovou speech, zrovna netaknuje, že on už školu vychodil a referáty dělat nebude. hned poté se ale zeptal, jestli přivedeme i televizi, chlapec si zřejmě neumí vybrat. to by vysvětlovalo, proč volí Le Pena, přestože má za ženu polku...
když jsem se v sobotu odpoledne vrátila z "Les saveurs d´Antan", hladina vody ve vaně neklesla ani o centrimetr, natož o píď. ke všeobecné radosti tak zůstala i následujících 20 hodin, což asi byla poslední kapka. alici přetekla trpělivost, popadla kýbl a vodu ručně přenosila do záchodové mísy. taková vzpoura se vaně evidentně nelíbí, neb dnes se definitivně ucpalo i umyvadlo. jestli to tímhle tempem bude pokračovat dál, až se ten plombiér konečně objeví, nebudu vědět, v čem mu vymáchat čumák dřív.

4 komentáře:

saladdin řekl(a)...

clovek by neveril na kolik slov vystaci zeli a trochu vody :-D

augustin řekl(a)...

vcera asi nesla voda ani v celych Repich...a dneska rano jsem se sprchoval, a jak jsem se asi umyl tou rezatou vodou? :D

pseudointelektualka řekl(a)...

sal: chceš snad říct, že zbytečně tlachám?! (to je ale snad princip, ne? nebo mi něco uniklo? O:-) )

saladdin řekl(a)...

je to naprosto v poradku ;-P