sobota, ledna 28, 2006

o studijních úspěších

ve čtvrtek odpoledne jsem lítala v oblacích. 16 z histoire des pays d'europe centrale et orientale, dvakrát 15 z dějepisu, 17 z toho slavnýho lotyšska. pro studenty VŠE připomínám, že francouzské bodování je vždycky na 20 bodů, přičemž n≤10 znamená jistou zkázu. 18 se z nějakého mystického důvodu nedává, 19 by dostal Descartes a 20 tak možná velká francouzská revoluce, kdyby se zhmotnila a dala se na psaní disertací. takže jsem... kurva dobrá! tolik štěstí najednou, není možná. ale snad přece, říkám si, že by se karta obrátila? že by konečně poctivost a píle zvítězila nad šmírou a googlováním? ego se topoří, srdéčko jásá.
v pátek ráno je všechno jinak: ze semisemestrální zkoušky z dějepisu mám 7-8 bodů. bum! rázem se přesouvám z kategorie "fasza děvče se slibnou budoucností" do "kredity více než nejisté". z oblaků na zem náraz bolí. nutí pokládat si otázky. třeba: "neexistuje nějakej padák? aha, prozac říkáte..." nebo: "jaktože jsem to podle toho profesora napsala tak špatně, když tam mám všechny elementy, co po nás chtěl?" nebo ještě: "no tak jsem dostala vosum, svět se nezboří. tak proč mě to vlastně tolik štve?"
ano, co je špatného na špatných známkách? stipendium, co nám burgundský kraj velkoryse poskytuje, naštěstí není prospěchové - stačí, aby jim sekretářka jednou za tři měsíce poslala štempl, že do školy chodíme, a peníze na účet naskáčou. jasně, když je těch špatnejch známek moc, může člověk propadnout. ale k tomu, aby prošel do dalšího ročníku, je důležité dostat nad 10, a přesto mě desítka neuspokojí. desítka je známka z milosti, něco jako "tak já ti teda tu trojku nedám, když tvrdíš, že bych ti zkazila vyznamenání, ale máš u mě velký, významný mínus!". za desítku na vysvědčení bych profesorovi nohy zulíbala. za desítku z exposé nebo disertace se rozčiluju, červenám a snažím se nebrečet. co jsem udělala špatně? odpovědí budiž červený fix na okraji práce: manque de perspective, manque de réflexion réelle, manque de rigueur. co to znamená, ví bůh. nebo možná Descartes. nebo la Révolution.
říká se, že tenistu bolí natažená šlacha po prohraném zápase o poznání víc. no nevim, nikdy jsem tenis nehrála. můžu ale s čistým štítem potvrdit, že je pekelně těžký usednout za komp s radostným odhodláním, když jste se právě dozvěděli, že předchozích devět hodin práce bylo absolutně k ničemu. nejhorší na špatných známkách je právě tanhle frustrace. manque d'explication. můžete tahat za rukáv, koho chcete, a stejně vám nikdo nevysvětlí, proč je to na 7, a ne na 10, proč jenom na 10, a ne na 14. a to je strašně demotivující.

7 komentářů:

saladdin řekl(a)...

"takže jsem... kurva dobrá!"
tak na to snad ani neni zkratka

Lucie řekl(a)...

ja ti devce tak strasne rozumim! nevim jestli je to ciste sciences po, dijon, nebo francie jako takova, ale je to demotivujici. Heslo "za kazdym uspechem cekej 2 neuspechy" ...
o to vic mne v lete potesilo 12 z economie NA VYSVEDCENI!

Petře řekl(a)...

Moje holka je genius.

Pseudointelektualka, ale genius.

asophie řekl(a)...

que signifie "prozac" en tchèque?
(non, ce n'est pas un appel au blog francophone)

pseudointelektualka řekl(a)...

prozac? zoloft...

dis donc, combien tu comprends, en pourcentage?

asophie řekl(a)...

heu.... 2%?

Petře řekl(a)...

c'est quoi cette histoire de pourcentage?