sobota, února 11, 2006

školní večírek

report ze čtvrteční školní kalby je bohužel k uzoufání nudný. nic se nestalo, na stole jsem netancovala, nikdo nikoho nepozvracel, žádná ostuda nebyla.
... i když...
moje krev obsahovala endorfiny z toho, že za sebou máme semestr nabitý exposé, oral presentations a mémoires, a rum, malibu mango, malibu peach, malibu klasik, vodku a nějaký podezřele barevný mišuňky. (z nějakého důvodu, mami, cítím potřebu uvést, že toho všeho bylo v na dně plastikového kelímku na prst!) přes to přese všechno jsem zůstala docela střízlivá (rozhodně v porovnání s některými jinými, kteří k tomu všemu přihodili kalhuu, víno a pivo) a na leccos si pamatuju.
vzpomínám si třeba, jak pierre přišel k řediteli a řekl mu takřka dokonalou češtinou: "nebyl jste před třemi týdny v praze? gábor říkal, že vás viděl v praze v bazénu," na což Nejvyšší s pokerovou tváří odpověděl: "ale s hlavou pod vodou, ne? vyřiďte gáborovi, že moc chlastá."
vybavuje se mi, jak jsem kreténovi na ekonomii říkala: "jé, vy pijete White Russian? to já nemůžu ani cejtit, jednou jsem po tom problila celou noc!" on, již značně zrůžovělý, se smál a říkal: "to musíte pomalu, víte."
taky si pamatuju, jak jsem se zoufale snažila probojovávat k řediteli přes neprodyšný kroužek fanynek, který se okolo něho utvořil. čas od času se mi to dokonce i povedlo, ale protože mezi obdivovateli vždycky musel být někdo, kdo nemluvil česky, nesplnila jsem svou misi večera. na tu bych bývala úplně zapomněla, ale naštěstí mi ji hned na začátku večírku oživila češka Nina: "tak co, už ses Ho zeptala, proč ráčkuje?" já jsem si zavýskla, jaká je to hodná holka, že takhle pěkně kamarádce roztržité připomene pravé otázky života, zatímco alice s moničkou lomily rukama a schovávaly hlavy do dlaní. mission non accomplished, ale naštěstí splnitelná na libovolné další školní párty. muhehe!
poslední zajímavý obraz mi nevědomí lehce překrylo závojem studu. kretén na ekonomii se evidentně dobře bavil s moničkou a charlotte. ke své smůle se bohužel nacházeli v trajektorii směr záchod. v půlhodinových iintervalech jsem jejich jistě velmi hlubokou konverzaci rušila výkřiky jako: "jé, pane kreténe na ekonomii, vy jste ještě tady? já vám říkala, že když je tu zadarmo alkohol, neodejdete v deset domů!" nebo: "přidejte mi tři body do průměru, vždyť vidíte, jaká jsem na vás hodná! dobře, tak jeden a půl, ale to je moje poslední slovo!" no a nakonec se mi ta rozpustilost nevyplatila: "monička, věděla jsi, že pan kretén na ekonomii dokonce cestoval po evropě? kdo by to do něj řekl, že?" "to je pravda," nenechal se dědek rozhodit, "ale teď když mám ty dvě malé holčičky, už tolik cestovat nemůžu." "jak nemůžete? vždyť jako dědeček jenom lížete smetanu, ne? starost o děti přece necháte na rodičích..." po této poznámce zavládlo konsternované ticho, přerušené nakonec samotným staříkem: "to jsou moje dcery. odečítám vám z průměru dva body."

no. takže tak.

2 komentáře:

domous řekl(a)...

nice. co nejake foto? :)

pseudointelektualka řekl(a)...

fotek by i pár bylo, ale protože se nikdo nesvlíkal ani nenutil profesory vyplazovat jazyk přes rozevřené prsty, nejsou příliš zábavná. bohužel.