čtvrtek, března 23, 2006

o nafoukaných prodavačkách

"hlavně se bojim, že tu ve francii už zůstanu," prohlásil dominik jedné půlnoční diskuze. "mně už v čechách připadá všechno špinavý, rozmlácený, služby strašný... už jen to nádraží, co tě přivítá! dyť je to hrozný!"

dobře. uznávám, že aut. nádr. florenc není zrovna architekta ráj. průměrně čistotná hospodyňka z něj také prchá, co jí kufr dovolí. vlastně je to nádraží tak hnusný, že nepřitahuje ani somráky. ale stačí vlézt do metra a hned se oko potěší nablýskanými eskalátory. bolavé svaly na rukou si ještě pamatují, jak tahaly v paříži třicet kilo tam a zpátky, nahoru dolů, z linky na linku. vintážová stylovost epochy, kdy byla eiffelovka ještě mnohým trnem v oku, by občas holt mohla ustoupit vymoženostem techniky.

"to je pravda," jala se dominika podpořit alice, "ty prodavačky, co se na tebe ksichtěj..."

tohle byla moje silná parketa. tak abyste věděli, vážení, s těma prodavačkama to ve francii neni zas tak slavný. padesát metrů od domu máme Krám. a vedle něj pekařství. Krám je průměrně velká samoobsluha, která je, světe div se, otevřená od devíti do devíti, věc ve francii naprosto nevídaná. v pekařství pracujou do poledne a pak až zas od tří. polední pauza je prostě posvátná.
za kasou v Krámu sedívala moc milá Polka, co si přivydělávala na studium. potom ale odjela do německa a přenechala nás na pospas čtyřem rotujícím kráčmerám s dvoumetrovými nehty a tunou makeupu. (nepřipadá vám zvláštní, jak jsou atributy nepříjmné prodavačky univerzální?) nejdřív jsem si myslela, že se tak nafoukaně tvářej na všechny. ale prohlédla jsem: na pierra se ta s nejvíc nakroucenými řasami jednou dokonce usmála! pak se otočila ke mně se svým nejpropracovanějším kyseloprdelózním výrazem a "16€47" už klasicky ohlašovala do stropu.
dokonalosti dosáhla včera večer pipina z pekařství. vešla jsem dobrých dvacet minut před zavíračkou, slušně a hlasitě pozdravila, jak mě to maminka učila, a čekala.
pipina počítá drobné.
čekám dál. přece od pracujícího lidu nebudu chtít, aby se kvůli mě přetrhl.
pipna stále počítá drobné bez jediného pohledu, kterým by naznačila, že ví o mé přítomnosti.
možná si mě opravdu nevšimla? nikdo jiný ale v obchodě není. vzpomínám na všechny city-fantasy povídky, ve kterých hlavní hrdina zjistí, že je pro všechny slušné občany najednou neviditelný. třeba za chvíli budu umět procházet zdmi.
pipina pokládá ruličku dvoucentů na pult. uhlazuje si zástěru ukoptěnýma prackama (druhý archetyp: tlustá a špinavá), rovná záda a konečně štěká: "bon. soir!"
věřte nevěřte, celá ta scéna se počítala na minuty.

tak si říkám, že mezi vyspělým kapitalismem a dědictvím komunismu zas tak velký rozdíl není. v žádné z obou zemí své zaměstnance povinným úsměvům nenaučil ani McDonald. a zatímco u nás můžeme ještě doufat, že se to nějak vyvrbí, francie to má už asi navždycky.

jejich jediný štěstí je, že dělaj ty croissanty tak dobrý.

5 komentářů:

dominik řekl(a)...

ve francii nechci zustat dlouho, protoze se chci vratit. Nechci si tedy prilis zvyknout na - nutno to priznat - kvalitnejsi a uhlazenejsi zivotni uroven, nez jakou ma CR. I kdyz jsou vyjimky na obe strany.

V CR neni VSE rozbite, spinave, atd. Ale je tomu tak casto.

SPAR ma otevreno od 7 do 21, v nedeli 8-12.

v mem subjektivnim prumeru jsou lide protivnejsi v CR nez FR.

Alice řekl(a)...

skoro by se chtelo rici amen. ale na tom, ze jsou tu prodavacky navzdory vyjimkam milejsi, si trvam, Alice

saladdin řekl(a)...

jj, dominik má pravdu, VŠE teďka vypadá celkem úhledně

dudek řekl(a)...

Já věděl, že se toho chytneš. :P

saladdin řekl(a)...

no dobre, musim prihrivat O:-)