úterý, května 30, 2006

trocha světla a špetka barev pro vaše oči...

říká francouzka adéla z brna. a rovnou i koná, tak se pokochejte.

pondělí, května 29, 2006

jakpak nám to dopadá

tak to nakonec bylo úplně jinak. nenastydla jsem, protože se barák zadýchal. do ledového paláce se nahrnulo zhruba třicet lidí a vločky na židlích tím pádem roztály. EU jsem fakánkům neprezentovala, protože nám na půli cesty (půl cesty z boulogne někam pod paříž znamená dobrou hoďku a několikero přestupů k tomu) zavolala koordinátorka, že se jí škola konečně uráčila zvednout telefón. mile jí do něj ohlásili, že děkují, ale že už je na místě nějaká jiná association a nás tedy již nepotřebují. so much for volontariat.
zato jsem se od pierrova švagra, němce původem od stuttgartu, dozvěděla spoustu zajímavých věcí o mannheimu. mám se na co těšit. stala jsem se totiž obětí zlomyslné mystifikace. není pravda, že by v mannheimu ulice neměly jména, ale jenom čísla. ne. mají i písmena. směrem od zámku jsou p jednné straně hlavní třídy ulice A-L a po druhé M-U. X, Y, Z neexistují. ideální lokace je tedy něco jako NII4. musela jsem se hodně držet, ale zvládla jsem nevmést tomu kultivovanému němci do tváře, že mi to něco připomíná, ačkoliv... no, posuďte sami. takhle vypadají koleje:


a tohle je stránka Studentenwerku. že se o mě prý dobře postarají!

ve světle těchto nových skutečností mi najednou přišla pařížská kobka jako lepší alternativa. je sice studená, temná a naproti hřbitovu, ale na druhou stranu má jméno a nemusím se bát, že ji budu muset rozmontovávat, až potáhnou rusové.

čtvrtek, května 25, 2006

novinky z kobky

opet jsem nechala zdravy rozum podlehnout iluzim o dokonale rodince a vydala se k pierrovym rodicum do parize. zkusenejsi uz vedi, ze boulognsky dum by byl skvelym dennim ukrytem pro upira, tak je temny a studeny. ja se ale proste nepoucim. tentokrat jsem si naivne myslela, ze ke konci kvetna uz bude abnormalni hic a budu za kobku rada. a ono ne. venku je podle internetu 15°C, uvnitr nevim, ale prisaham, ze i pod tou cernosedou oblohou rozmrzam. tipuju tedy tak 12.
utechou mi budiz, ze zitra pojedeme na cele odpoledne dve hodiny RERkem nekam na jih od parize, abychom jeste s nejakym svedem prednaseli patnactiletym parchantum o Evrope. predpoved hlasa 14° a chances of rain. babo, rad: lepsi mokro a teplo, nebo sucho a kosa?
na cele te akci se mi ale libi ten sved. no reknete, neni to uzasna predstava, francouz, ceska a sved spolecne pred bandou rozjivenejch fracku, ktery jsou nastavany, ze nemaj reditelsky volno jako zbytek francie?

vitani obcanku

damy a panove, dovolte mi predstavit vam Sveeka, jednoho ze zakladatelu nasi pseudointelektualni komunity!
Sveek se po dlouhem vahani rozhodl, ze si nadale nemuze nechat uchazet bloggerske radosti, a pripojil se k nam.
Bienvenue.

úterý, května 23, 2006

co mě žere

... aneb linková polévka. klik, klik.


hurá, sláva! konečně se cítím plnoprávnou členkou bloggerské komunity: chloé mi předala bacil řetězovky. a že jde ale o úkol vskutku tvůrčí! žádnej nudnej dotazník, ze kterého se čtenáří dozvědí, jakou značku granulí dávám flushinetovi k večeři, ale hardcore umění. nakresli strip, znělo zadání, o tom, čím žiješ. lingvistika pro lingvisty, bubny pro bubeníky.

milá chloé mi rovnou navrhla voprášit nějaký starší kousek. i přemýšlela jsem, co by mi tak mohlo zvednout návštěvnost. vizuální zpracování vaginální? alkoholová pointa "hey, your boops are popping out!"? nebo snad ředitelovo "doufám, že se na toho velvyslance převlíknete"? či poměrně čerstvý coitus interruptus?
nakonec jsem se rozhodla pro žhavou novinku, horste. takže tady je. klikněte pro větší formát a posuďte sami, co vzrušujícího hýbe mým světem.



mor posílám bezostyšně dál do světa: Kate a Pierrovi, protože hranice, byť jazykové, jsou přežitek. a taky česky Dominikovi a nakonec 10395, protože ta má spoustu práce a krachlej notebook, takže strip dostaneme jako překvapení k vánocům.

pondělí, května 22, 2006

tak tímhle se bavím:

Magyar választások

Olvastam három cikket Magyar Hírlapról május hármadikról. Ezek a cikkek írek a helyezet Magyarországon le a 2006 választások után.

A választásokot MSzP evvel az elnökkel Gyurcsány Ferenccel győzött. Orbán Viktor és Fidesz veszíttet. Mégis Orbán Viktor azt mondta, hogy (idézek): „Nem is az ellenfél, hanem a pénzük kerekedett fölénk.“ A választások vereség után Budán Orbán jóakaróik szervezett egy mozgósítás meg ismert narancssárga uniformisekkel is, transzparensekkel is. Résztvevőinek kiáltattuk „Vik-tor! Vik-tor!“ és transzparensekon voltak feliratok mint „Maradj velünk“ hogy „Szeretünk Viktor“.

Időközben a Sándor-palotában tárgyaluk Gyurcsány Ferenc az SzDSz elnökkel. Az MSzP – SzDSz koalició keszülnek a kormányzásra. Május kezdettén a résztvevők sem közölt további részleteket. De azt tudjunk, hogy csak a programhoz ragaszkodik az SzDSz. Személy kérdesekről nem volt szó, hanem a pártvezetés a liberális programokra koncentrál. „A programunkat nem hagyjuk,“ mondta Magyar Hírlap pártbéli informátorja. Az SzDSz vezetése kritizálja nem csak szocialisták jelötjeit, hanem a saját egyes is. Ha kell, a pártprogramért cserébe a liberális tárcavezetésről is lemondanának az SzDSz. A szocialista párt kommunikációs vezetője azt mondta, hogy az eredeti menetrend szerint, május végére legyen kormányprogram és június közepén feláll az új kormány. Az MSzP és az SzDSz kilenc témakörről egyeztetések. A miniszterelnök azt mondta, hogy patrióta politikát szerente folyatni, mert a kormány célja a modern ország, a nyugati életminőség és az erős gazdaság vannak. Azt hozzátéve, hogy az új kormány átalakításokra kapott felhatalmazást, és nem a status quo őrizgetésére.



a to jsem, prosím, celý psala sama! uf.

úterý, května 16, 2006

z hodiny dějepisu

dějepis. kdyby k němu vydávali soundtrack, bylo by na něm slyšet na pozadí monotónních, egohonících vejžbleptů naší anti-liberální hvězdy jenom bzučení osamělé mouchy a tikot hodin. a možná cvakání klávesnic. dějepis je dvouhodinovka internetování. řeklo by se, že toho levičáka nafoukanýho nikdo neposlouchá. (což si samozřejmě jenom zaslouží.)

"mhm, mhm!" ozývá se za mnou šeptaný, leč důrazný souhlas. tak že by někdo přece? aha, mumlající spolužák, fanatický historik. "to je jako... němci, ehm... coitus interruptus..."

"prosím?" přerušuje s mírným lagem profesor svůj monolog.

"ne, nic... to byla jenom taková, ehm, rada mladým příslušníkům SS..."

"aha. tak pojďte prezentovat, co jste si připravil. a zkuste skončit ve čtvrt, ano? pokud to zvládnete vydržet!" perlí náš narcis, sám sebou nadšený. "předpokládejme, že vás nikdo nebude přerušovat. jestli tedy nebudete předčasný, hahaha!"


ne, vážně, i intelektuální masturbace má své meze.

středa, května 10, 2006

sex! sex! sex! jarní sex!

leze na mě jaro.
leze na mě jaro jako už dlouho ne. tak minimálně rok.

jak se to projevuje? kromě nákupní horečky (obzvláště zatížená jsem na puntíčkaté a kytičkované cokoliv) a chuti na salát ponejvíce tím, že se mi najednou líbí jakýkoli samec v okolí. prostě si nemůžu pomoct, shluk hormonů si jednoho vybere a tak bratru šest týdnů se ho zuby nehty drží.
letos to ale ten shluk zbabral. co se chlapů týče, jsem na tom prachbídně: pierre daleko, ve škole 80% holek. nikdy bych ale nečekala, že se feromony-slash-hormony ustálí ausgerechnet na tom, na koho to nakonec padlo. na sousedovi.

soused není pěkný. je mu 26 a už má plešku tak akorát na jarmulku, úzký nos a hnáty křivé. jednou jsem k němu omylem přišla, když byl zrovna jenom v trenkách, a dávala jsem si setsakra pozor, abych nic ani koutkem oka nezahlédla.
soused není ani přitažlivý, ačkoli jsem ho už několikrát za hluboké noci potkala v doprovodu velmi pěkné dívčiny.
"co se divíš?" říká, "já když chci, můžu dostat i prvotřídní maso!"
aha, tak prvotřídní. maso. bien, bien.
"termín věrnost nepoužívám rád," ošívá se, když se ho zeptám na tu sympatickou němku, se kterou oficiálně chodí, "s mou holkou vytváříme une relation de type nouveau."
ne, soused opravdu není sexy.
jinak je fajn. a je s ním legrace. on je totiž intelektuál, ale un vrai. "o současném psaní bych nikdy neřekl, že jde o li-te-ra-turu. je to prostě psaní. za posledních pár let mě zaujala jen jeden autor, ale bohuže nemůžu vystát jeho styl," říká třeba. nebo: "všechno, co je populární, mě znechucuje. není to dobrá vlastnost, já vím, ale je to tak."
soused je hodnej a dá se s ním prokalit večer, a to jak s alkoholem, tak bez něj.

já to bohužel včera zkusila s.
nevím, jestli je za tím to, že byl náhodou první chlap, kterýho jsem po týdnu viděla (když nepočítám školního nočního hlídače), nebo to, že nás vzal s alicí autem na výlet po okolí, nebo snad to mojito, pité přirozeně brčkem. faktem prostě je, že si z něj v jeden moment dělám legraci a ptám se ho na něco z francouzské kultury, a v druhý mi srdce poskočí a už zůstane někde mimo tělo.
"ty jsi ale kráva," říkám sama sobě. "to si ze mě děláš legraci!"
a hormony se šeptem vysmívají. nedělám, nedělám!
soused si naštěstí nevšimne, že víc než jím jsem zaujatá svým vnitřním bojem, a v klidu telefonuje jakési slečně. la chieuse, říká o ní.
"tu taky vobtáhneš?" slyším se ptát. co to proboha vyvádím!
"ne, tu ne. to je složitý," odchází přes chodbu k sobě.

v noci ne a ne zabrat. dialog mezi rojem feromonů-hormonů-roupů a rozumem mi dává zabrat. slyším tedy auto na příjezdové cestě, i kroky po schodech, i odemykání. kroků jeden pár, při odemykání žádný šepot. roj se raduje, rozum bouchá hlavou do zdi. z toho se vyspíš, uklidňuji se.
a taky že jo, zdá se ráno. Spring School, pravidelný workshop z Comparative European Politics a jiných zajímavých věcí, okupuje veškerou mou pozornost. během oběda je to zas víceméně jídlo. jenže na cestě do školy potkávám spolužáka, kterého sice takřka neznám, ale který je zřejmě dobře informovaný o místě mého bydliště: "to je legrace, já teď budu brzo dělat jeden projekt s tvým sousedem."
a koho večer nepotkáme po cestě domů? a čí auto to nestojí před vchodem? bam, bam, bam, srdce skáče, roj bzučí.

ne, nebojte, žádnou hloupost neprovedu. jen by mě zajímalo, jak to vlastně funguje.

a jestli mi to už zůstane. protože s touhle proměnnou bych měla počítat, až se budu rozhodovat, jestli teda lucasová, nebo friedmanová. nebo dokonce ta zaražená dana.


ajta! vlasti, plesej, bujný bude květ!
kosa bude řinčet, zpěv radostný zně-het!

pátek, května 05, 2006

jak býti správně -ová

učení se na zítřejší zkoušku z ekonomie ve mně rozjitřilo dávné dilema:

je lepší být jako Rose Friedmanová, která si s kamarádkou vesele publikovala vědecké teze, jež se jejímu nastávajícímu z duše protivily, nebo jako ta vyhoustlá typyně (Madam Robert E. Lucasová), co se zavčas dozvěděla, že její budoucí ex-manžel dostane nobelovu cenu, nechala si ten případ hezky zapsat do smlouvy a při rozvodu muže obrala o polovinu výhry?

Rose and Milton Friedman: Two Lucky People

kde má dnešní dívka hledat vzory?

středa, května 03, 2006

špatná zpráva, dobrá rada

to bych nikdy nevěřila, kolik se toho nadělá s blbejma prázdninama. dneska jsem šla do školy na jednu jedinou hodinu, navíc v době, kdy všichni ostatní už začali a ještě neskončili se svými vlastními lekcemi, a přesto se mě stihli dva lidi zeptat, co zamýšlím dělat v létě.

brečet a tlouct hlavou o zeď. to budu v létě dělat.
taky hodně sprostě nadávat.

já totiž prázdniny nemám. nebo vlastně mám: dva týdny.
"ale to neni možný, to se musela stát nějaká chyba, ne?" valej všichni bulvy v předstíraný či nepředstíraný účasti.
ne, není to chyba. tady to máte černý na zeleným, vloženo z oficiálních dokumentů metodou copier-coller:

date de fin de l'année scolaire : 11 juillet 2006

Summer Academy (= preparatory German class): 01.08.06 to 31.08.06
Lectures Fall semester: 04.09.06 to 15.12.06

takže se mě, prosím, už neptejte na prázdniny. mohla bych pak udělat něco nepěkného, čemu zákon netleská.