pondělí, května 29, 2006

jakpak nám to dopadá

tak to nakonec bylo úplně jinak. nenastydla jsem, protože se barák zadýchal. do ledového paláce se nahrnulo zhruba třicet lidí a vločky na židlích tím pádem roztály. EU jsem fakánkům neprezentovala, protože nám na půli cesty (půl cesty z boulogne někam pod paříž znamená dobrou hoďku a několikero přestupů k tomu) zavolala koordinátorka, že se jí škola konečně uráčila zvednout telefón. mile jí do něj ohlásili, že děkují, ale že už je na místě nějaká jiná association a nás tedy již nepotřebují. so much for volontariat.
zato jsem se od pierrova švagra, němce původem od stuttgartu, dozvěděla spoustu zajímavých věcí o mannheimu. mám se na co těšit. stala jsem se totiž obětí zlomyslné mystifikace. není pravda, že by v mannheimu ulice neměly jména, ale jenom čísla. ne. mají i písmena. směrem od zámku jsou p jednné straně hlavní třídy ulice A-L a po druhé M-U. X, Y, Z neexistují. ideální lokace je tedy něco jako NII4. musela jsem se hodně držet, ale zvládla jsem nevmést tomu kultivovanému němci do tváře, že mi to něco připomíná, ačkoliv... no, posuďte sami. takhle vypadají koleje:


a tohle je stránka Studentenwerku. že se o mě prý dobře postarají!

ve světle těchto nových skutečností mi najednou přišla pařížská kobka jako lepší alternativa. je sice studená, temná a naproti hřbitovu, ale na druhou stranu má jméno a nemusím se bát, že ji budu muset rozmontovávat, až potáhnou rusové.

2 komentáře:

saladdin řekl(a)...

tak pokud to predesle bylo tempting, tak zde nemam slov :-X

aslam řekl(a)...

Ano, tohe jsou body v každé větě. :-D