úterý, prosince 26, 2006

od ježíška 3x dick

muž: když už jsme se tady tak pěkně sešli, tak vám povím veselou historku z firemního ježíška, chcete?
syn: chceme.
muž: my jsme tam měli stromeček a pod něj jsme si dávali dárky. no a představte si, že oni byli strašně překvapený, když uviděli můj dárek Pepa Pepovi!
matka: ha, ha!
dcera: cože? v jinejch rodinách si jako lidi nedávaj pod stromeček dárky sami sobě? to je divný.
syn: no asi ne...
muž: asi je taky trochu překvapilo, že jsem tam napsal "B12ka B12ce".
žena: ha, ha! takže, jedeme dál, šup, šup, ať to lítá! tak, pro koho tady ježíšek nechal tenhle balíček, no?
muž: jé, to je pro mě! co to asi tak bude?
dcera: to je kniha!
muž: ó! no ne, novej dick francis! děkuji, ježíšku!
syn: ten novej? ne! néé!
žena: prosím, ježíšku.
syn, nešťastně: no, tak tady ji máš ještě jednou, tati.
muž: jéžiš, fakt? a tak pěkně zabalená!
dcera: to se povedlo!
muž: počkejte, vy totiž nevíte, že ta B12ka B12ce byl právě tenhle dick francis...
žena: jejdamánku! a tys ji čet, synáčku?
syn: nečet.
žena: tak si vem tuhle rozbalenou a tu od tebe můžem dát dědovi!
muž: no, TÁTA na ní napsáno konec konců je.
žena, mumlá: já jsem si ji samozřejmě taky stihla přečíst, než jsem ti ji zabalila.

neděle, prosince 17, 2006

předvánoční

aneb dodržujeme tradici.

"půjdeme zítra na oběd," prohlásila máma v pátek večer. ano, ano, ano! výskala jsem, protože děsně ráda jím v restauracích. tedy - do určité míry.
"tak jdeme tady do Modrý zahrady," dozvím se v sobotu odpoledne. pročež zblednu, zezelenám a dostanu hysterický záchvat, který je všem zúčastněným naprosto nepochopitelný.
"do pizzerie ne!" v mannheimu mám totiž pizzerii přímo v domě, stačí jen sejít čtyři patra. za minulý týden jsem měla jednu Napoli a jednu Vegetarianu, v praze pak z nouze v upatlaném podniku na růžku ještě zapékané těstoviny, na nichž byl ovšem zapékaná pouze vrstva strouhanýho eidamu a o těstovinách bylo také lze mluvit jen stěží. "ne, kamkoliv jinam, ale do pizzerie ne!"
ale ouvej, znáte v praze nějakou normální restauraci? kde dobře a jednoduše vařej, je tam čisto a teplo a dávají férový porce? jasně, směrem na plzeň jich máme v mentální mapě minimálně dvě, na jih taktéž, ale ve městě? po dlouhém krčení čel jsme skončily v nejmenovaném buržoa podniku na vinohradech. lokál byl prázdný, až na business pár v nekuřácké místnosti, ale my se nenechaly odradit. vstoupíme, pozdravíme a já čekám, že nám servírka nabídne stůl. ta si nás ale změří pohledem a rozhodne se pořádně si nás vychutnat. pravda, máma má na sobě lesklý stříbrný baloňák se zdrhovadly, ve kterém vypadá, jako by vypadla z Chobotnice, a já dělám čest studentskému stavu. chvíli na sebe tedy zíráme, pak se matka rozhodne neztrácet čas a zaútočí: "máte tu teplo?"
slečna si odfrkne a div neprotočí oči v sloup.
posadíme se tedy k nekuřáckému páru, ale po chvíli máma zjistí, že na ni táhne.
"no pokud chcete jít," odsekává servírka, "tak už je to u kuchaře objednáno."
přesedáváme si k topení a máma syčí: "já se hlavně nemohla dívat na tu kyselou prdel bobošíkovou! jak se tvářila, jako bysme tu ani neměly právo jíst!"
"tiše!" zaječím. "to byla fakt bobošíková?"
rozhlížím se okolo. na stěnách menu anglicky a francouzsky, bez jediné chyby ve spellingu či orthographu, po francouzsku malé stolečky natěsnané jak na hřadě příliš blízko sebe, zima, prázdno, stylově bezducho... do toho kyselá prdel servírčina, která přede mě postaví prosím čekanku a bedlivě sleduje, používáme-li veškeré vidličky podle špačka.

vcelku tedy žádná sláva. ale povím vám, mně se tam líbilo! líbilo se mi tam proto, že se tím prázdným, sterilním prostorem linulo album All That You Can't Leave Behind od U2, a to znamená vánoce. celá ta padesátiminutová koleda, vrcholící zvončekovou Peace On Earth, mě instantně přenesla do prosince 2000, kdy mi sice bylo čerstvých 16, což par définition sucks, ale - na druhou stranu to byly vánoce se vším všudy, rodinným stresem, nesoustředěností ve školních lavicích, na rychlo nazkoušeným vánočním koncertem, svařákem a nezákonným vínem, mrazem a svítící prahou, ve které jsem se mohla celé dlouhé večery potulovat bez vědomí, že za pár dní budu od hradčan několik set kilometrů. byly to vánoce, kdy v přecpaném Máji a zakouřených kavárnách národ poslouchal právě Beautiful Day a stěžoval si na ty nesnesitelný předvánoční stresy. byly to vánoce, kdy jsem z níže svých šestnácti let věděla, že už bude jenom líp - a skutečně, zdá se, tak zle jako v pubertě snad už tedy snad ne.

"nemáš nějaký drobný?" ptá se máma o šest let později, když dojde na placení a šikly by se kovy na dýško. mám, už jsem velká holka.
"koliks tam hodila? no to snad nemyslíš vážně! čtyřicet korun? to teda ne!"
"mami, má se dávat deset až patnáct procent," syčím pro změnu zase já. za zády tuším dvě kyselé prdele, které se královsky baví.
"pět až deset!"
"no dobře, tak tam tu dvacku navíc nech a bude to aspoň těch pět!"
"dvacet korun, to je moc peněz!"

asi nejsem velká holka. dospělá nejspíš budu, až se naučím nezastávat se číšnic, které sice servírují podle protokolu, ale soudí hosty podle kabátu. byť by byl z Chobotnice. a ani o vánocích.

*************************************************************************





(a tady vám řeknou, kde si ony vánoční U2 nelegálně stáhnout.)

sobota, prosince 09, 2006

obrázek dne: JETZT MIT FLEISCH!


toť na vysvětlení adamovy hlášky "my víme, že sis v Lidlu koupila něco dobrýho".
... stále se divíte, že v pravidelných intervalech šílím, že jsem snědla něco divnýho a teď se mi přestávají prokrvovat končetiny?

výpadek

pseudointelektuálka se učí. fakt, čestný! má tudíž na výběr: buď sem hodit zhruba 60 Wörter des Tages denně, naprosto bez příběhu, protože "nalezeno v Einführung in die IB" není vtipný ani poprvý, natož po dvacátý, nebo se na to vykašlat a zkusit se je naučit sama. a rovnou se rozšoupnout a vzít k tomu učení třeba i samotný Stoff. (kristinka, která čte irviny welshe a jiné podobné zvrhlosti v němčině, se teď chytá za hlavu, takže ne, nedala jsem se na drogy, panstvo! čestný!)

stoff je tedy jasná volba.

úterý, prosince 05, 2006

die Annahme

die Annahme = hypotéza.

neděle, prosince 03, 2006

die Verflechtung

die Verflechtung = propojení.

verflechtung je oficiálním vítězem powerpointových prezentací z Internationale Beziehungen. vyskytuje se nikoli na každé třetí, ani na každé druhé, ale prostě na každé stránce bez přívlastku! (zdravíme klause z doby, kdy ještě nebyl prezidentem všech.) a já si ho pokaždé znovu hledala ve svém kapesním slovníku, abych pokaždé znovu zjistila, že tam opravdu, ale opravdu není.

(anketní otázka k manuálnímu hledání ve slovnících, protože je to fakt velkej nezvyk: taky hledáte slova na "ein" před "A"?)