neděle, prosince 17, 2006

předvánoční

aneb dodržujeme tradici.

"půjdeme zítra na oběd," prohlásila máma v pátek večer. ano, ano, ano! výskala jsem, protože děsně ráda jím v restauracích. tedy - do určité míry.
"tak jdeme tady do Modrý zahrady," dozvím se v sobotu odpoledne. pročež zblednu, zezelenám a dostanu hysterický záchvat, který je všem zúčastněným naprosto nepochopitelný.
"do pizzerie ne!" v mannheimu mám totiž pizzerii přímo v domě, stačí jen sejít čtyři patra. za minulý týden jsem měla jednu Napoli a jednu Vegetarianu, v praze pak z nouze v upatlaném podniku na růžku ještě zapékané těstoviny, na nichž byl ovšem zapékaná pouze vrstva strouhanýho eidamu a o těstovinách bylo také lze mluvit jen stěží. "ne, kamkoliv jinam, ale do pizzerie ne!"
ale ouvej, znáte v praze nějakou normální restauraci? kde dobře a jednoduše vařej, je tam čisto a teplo a dávají férový porce? jasně, směrem na plzeň jich máme v mentální mapě minimálně dvě, na jih taktéž, ale ve městě? po dlouhém krčení čel jsme skončily v nejmenovaném buržoa podniku na vinohradech. lokál byl prázdný, až na business pár v nekuřácké místnosti, ale my se nenechaly odradit. vstoupíme, pozdravíme a já čekám, že nám servírka nabídne stůl. ta si nás ale změří pohledem a rozhodne se pořádně si nás vychutnat. pravda, máma má na sobě lesklý stříbrný baloňák se zdrhovadly, ve kterém vypadá, jako by vypadla z Chobotnice, a já dělám čest studentskému stavu. chvíli na sebe tedy zíráme, pak se matka rozhodne neztrácet čas a zaútočí: "máte tu teplo?"
slečna si odfrkne a div neprotočí oči v sloup.
posadíme se tedy k nekuřáckému páru, ale po chvíli máma zjistí, že na ni táhne.
"no pokud chcete jít," odsekává servírka, "tak už je to u kuchaře objednáno."
přesedáváme si k topení a máma syčí: "já se hlavně nemohla dívat na tu kyselou prdel bobošíkovou! jak se tvářila, jako bysme tu ani neměly právo jíst!"
"tiše!" zaječím. "to byla fakt bobošíková?"
rozhlížím se okolo. na stěnách menu anglicky a francouzsky, bez jediné chyby ve spellingu či orthographu, po francouzsku malé stolečky natěsnané jak na hřadě příliš blízko sebe, zima, prázdno, stylově bezducho... do toho kyselá prdel servírčina, která přede mě postaví prosím čekanku a bedlivě sleduje, používáme-li veškeré vidličky podle špačka.

vcelku tedy žádná sláva. ale povím vám, mně se tam líbilo! líbilo se mi tam proto, že se tím prázdným, sterilním prostorem linulo album All That You Can't Leave Behind od U2, a to znamená vánoce. celá ta padesátiminutová koleda, vrcholící zvončekovou Peace On Earth, mě instantně přenesla do prosince 2000, kdy mi sice bylo čerstvých 16, což par définition sucks, ale - na druhou stranu to byly vánoce se vším všudy, rodinným stresem, nesoustředěností ve školních lavicích, na rychlo nazkoušeným vánočním koncertem, svařákem a nezákonným vínem, mrazem a svítící prahou, ve které jsem se mohla celé dlouhé večery potulovat bez vědomí, že za pár dní budu od hradčan několik set kilometrů. byly to vánoce, kdy v přecpaném Máji a zakouřených kavárnách národ poslouchal právě Beautiful Day a stěžoval si na ty nesnesitelný předvánoční stresy. byly to vánoce, kdy jsem z níže svých šestnácti let věděla, že už bude jenom líp - a skutečně, zdá se, tak zle jako v pubertě snad už tedy snad ne.

"nemáš nějaký drobný?" ptá se máma o šest let později, když dojde na placení a šikly by se kovy na dýško. mám, už jsem velká holka.
"koliks tam hodila? no to snad nemyslíš vážně! čtyřicet korun? to teda ne!"
"mami, má se dávat deset až patnáct procent," syčím pro změnu zase já. za zády tuším dvě kyselé prdele, které se královsky baví.
"pět až deset!"
"no dobře, tak tam tu dvacku navíc nech a bude to aspoň těch pět!"
"dvacet korun, to je moc peněz!"

asi nejsem velká holka. dospělá nejspíš budu, až se naučím nezastávat se číšnic, které sice servírují podle protokolu, ale soudí hosty podle kabátu. byť by byl z Chobotnice. a ani o vánocích.

*************************************************************************





(a tady vám řeknou, kde si ony vánoční U2 nelegálně stáhnout.)

6 komentářů:

kristinka řekl(a)...

gees, to jsem se nasmala!!! ale zaroven mne to dost rozesmutnelo, protoze bych se taky rada prosla po staromaku, protahla se mezi tema davama, dala si svarak do plastu a koukala na stromecek, obchazela stanky a nebo proste jen tak bloumala prahou... slepe zavidim

pseudointelektualka řekl(a)...

no já mám právě bloumat prahou zakázáno, protože je tu pitomejch 8 stupňů a já se nesmím nakazit před tou operací... *infinitiv na N*

takže ty si to asi užiješ mnohem intenzivněji než já. už brzy!

kristinka řekl(a)...

operaci???? ja jsem zas out...

saladdin řekl(a)...

studentskemu stavu delas cest i pod carou (velmi spravne :-))

mmchdm, ten adventni pred rokem ma 28 komentu(!) :-o

dudek řekl(a)...

Ne-li 30. :)

Tyhle adventní/vánoční posty jsou opravdu moc povedený, zvlášť některý pasáže. :) *THUMBS UP*
"best of" už jsi, koukam, zrušila, ale tenhle by tam taky určitě patřil.

domous řekl(a)...

mne se libi odstavec o U2 All that you can't leave behind. jako vanocni 50min koledu to v hlave ulozeny nemam, ale taky jsem toto album dostal k vanocum a mam ho rad...

pises fakt hezky.
d