pondělí, ledna 22, 2007

exkluzivně?

Aktuálně.cz perlí sice často, ale tento nadpis mě opravdu dostal:

Exkluzivně z Iránu: židé cítí strach

sobota, ledna 20, 2007

námět pro rosamundu pilcherovou

náš pan pes se zamiloval do ajky ze čtvrtého patra. on: pohledný (30 cm v kohoutku, kvalitní blendheim srst), již vyspělý (10 let) kavalír king charles španěl klidné povahy z dobrých majetkových poměrů. (je lékař a pro peníze své povolání nevykonává. zdědil sice právě po pratetě statek na pobřeží, ale o ten se klidně nechá připravit zlolajnou nevlastní sestřenicí, neboť ho její zrada bolí daleko více než pouhých 20 mil DM.) ona: roztomilá, radostná maltézáčenka s dlouhou medovou srstí, která se za vlhkých dnů smyslně vlní. oba se znají od dětství a pravidelně se potkávali ve vchodových dveřích, aniž by si vyměnili více než občasné štěknutí. bylo potřeba velké rány (úmrtí pratety a zrada sestřenice), aby si náš pan pes uvědomil, že jeho dosavadní rodinný život nestál za nic a že jeho srdce (eufemismus) touží po čistotě a medu. rána přišla na silvestra mezi ohlušujícími výbuchy z rachejtlí a náš pan pes po ní tři dny nejedl a nechtěl se procházet po romanticky osvětleném nočním nábřeží. když konečně sebral odvahu podívat se pravdě do očí, na koho nenarazil! před domem potká hárající ajku!
i hlehle, ta ajka je vlastně docela kočka, povídá si a hned k ní strká čumáček.
ajka jen cudně klopí oči k zemi a uhýbá.
náš pan pes za ní.
ajka mu se mu provokativně nastavuje.
náš pan pes si ji dosyta očichá, stojí a rozmýšlí další kroky.
ajku čekání přestává bavit, tak pocupitá pár krůčků a předními pacičkami skočí panu psovi na záda.
"ty se k sobě nějak maj," povídáme my majitelky. a pak: "no jo, vona hárá, to je jasný."
a od té chvíle byl pan pes ztracen. začal sice znovu jíst, ale na procházkách by nejraději jen hlídkoval před domem, kdyby náhodou jeho vyvolená prošla kolem. nebyl zamilovaný poprvé, je už, jak jsme řekli, vyzrálý a ví, co chce. jako ajka ale nebyla nikdy žádná. po neúspěšných procházkách zalézal na pelíšek a divil se, co se mu to děje, že nemá chuť žít, když s ním nebude ona. poté se lekl. co když se mu vyhýbá? má ho vůbec ráda? radši se na ni rozhodl zapomenout a vrátit se do svých pohodlných staromládeneckých kolejí. konec konců, hárala, tak je dobře možné, že šlo jen o pomatení smyslů velmi krátkodobé.
jenže dnes v noci se opět potkali a osud je zpečetěn. medová ajka je našeho pana psa chienne fatale se stejnou jistotou, s jakou se na konci příběhu objeví pratetina závěť, kterou vyděduje zkaženou nevlastní sestřenici. ajka již dávno nehárala, avšak přesto radost obou zamilovaných z opětovného shledání nebrala konce. náš pan pes si k ajce stoupl bokem, aby mu mohla položit capičky na záda, pak k ní vášnivě přičuchl a pozval ji za auto, odkud byly vidět jen šťastně mávající ocásky. vzduchem zavoněla láska a ve vlahé noci se ajce zvlnily chloupky.

konec. (prateta se z nebe usmívá, perfidní sestřenice odchází do kláštera.)

pozitivní nálada

dnes ráno mě máma vzbudila slovy: "vstávej, nebo matka začne ječet! a mimochodem, ode dneška tu bude vládnout po-zi-tivní nálada, slyšíš!"
nevím, jestli se to "tu" vztahuje také na můj blog, ale sichr je sichr. a protože mě zrovna nenapadá nic pozitivního, co by vydalo na celý post, potěším vás raději vtipem. věnován je všem, kdo prožívají krizi počínající involuce.

"Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali."
"Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka, i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal, věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!"
"Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?!"
"To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly."

neděle, ledna 14, 2007

pověřčivá?

kristinka se ptá, jestli jsme pověrčiví.
hlavně nešlap na kanál, na kanál dál! štěstí se pak na tebe...!

no ano, já jsem teda pověrčivá až hrůza. kanál je jenom začátek. ťukám nejen třikrát na dřevo, ale taky rovnou třikrát do hlavy. sfoukávám řasu z prstu a přeju si všechno od "ať do toho divadla přijdu včas" po "ať tu chřipku nechytnu". když si něco zapomenu doma a musím se vrátit, sedám si na židli. polovinu svých přání a očekávání zatloukám i sama před sebou, abych je nezakřikla. chodím jen po černých dlažebních kostkách. zásadně na sobě nenechávám nic zapošívat, protože "kde se šije, tam se šije". jednou do mě při zabírání sedla u kalhot vrazila švadlena špendlík, na což jsem hbitě odpověděla: "no nic, kde se píchá, tam se píchá." že prej šije celej život, ale tohle ještě neslyšela.

taky superstice (sic!) ráda přebírám odjiných kultur. například ve francii na řasu nefoukají, ale řekne-li vám někdo, "máš na sobě řasu", musíte si sáhnout na tvář. když si sáhnete na tu, na které se řasa opravdu nachází - tak nevím. asi se vám něco splní. každopádně jsou v tomhle případě česká a francouzská pověra komplementární, takže není co řešit. (snad se to proboha nenuluje!)
když tedy vitana a kristinka napsaly, že si na zkoušky berou určité oblečení, parfémy, náramky, korále a jiné že naopak sundavají, zadělaly mi na pěknej problém. a mému budoucímu terapeutovi na tučný honorář. děkuji, děvčata, pěkně!

(toť vše, pointa chybí, protože jsem příliš rozhozená faktem, že jsem na trase obývák - hala ztratila instalační CD k notebooku, což se asi fakt hned tak každýmu nepovede. alespoň je ale přání na zítřejší ráno - no co, řasy padaj jako vlasy - jasné: ať ho najdu! a rychle!)

(někdy by se to s těma pointama nemělo lámat přes koleno, já vím.)


(vlepme sem aspoň teda jedno bloggerské péesko: pozorný čtenář si všimne, že u kristinky s vitanou vznikla tzv. zacyklená řetězovka. lahůdka.)

neděle, ledna 07, 2007

anecdotal evidence v závěru s nepěknou generalizací

zavolala jsem si domů řemeslníka. fachmana, odborníka, mistra kovářského. čekala jsem starocha v montérkách, ale přijel mládenec jak víno, v čistých botách a s bluetoothem na uchu. mimořádně se mi povedlo neprohlásit žádné moudro ve stylu "tady dole se mi něco šprajclo" jako loni ve francii. mladík spravil, co spravit měl, než by řekl švec. vlastně než bych já řekla libovolné sousedce: "dobrý den, nemohla byste mi prosím vás půjčit čtyři litry? mám doma opraváře a ani korunu."
když jsem se vrátila z bleskového tažení domem a ohlásila řemeslníkovi, že jdu s nepořízenou, vypadal na moment zmateně.
"ale já už mám hotovo," řekl jenom.
"no... já vám ty peníze můžu kamkoliv do dvou hodin dovézt!"
"my ale nemáme centrálu, na který by se daly platit faktury."
a tak jsme se dohodli, že se mnou zajede k matce do kanceláře pro potřebný cash. jeli jsme jeho autem - chvíli jsem si znovu gratulovala, že jsem nekecla žádné neprozřetelnosti. když ale mladík řekl "tak kdepak má mamča kancelář", došlo mi, že je přesvědčen, že jsem ještě pod zákonem a že bůhví jestli smím vůbec sedět na předním sedadle. no, nevadí.
"a jak to, že nemáte centrálu?" tvořím během jízdy konverzaci.
"no... nás volají rovnou. když máme pohotovost, to děláme tejden 24 hodin v kuse, to je pak praktičtější vyjíždět rovnou z domova."
"tejden 24 hodin denně? není to nelegální?" poulím zrak, ale sličný kovář jen krčí rameny.
"když si chce člověk vydělat, tak se musí vohánět, ne?"

proč jen mě tahle pravda tak dostala? snad že jsem si vzpomněla, jak nám předloni v dijonu prasklo ve škole v pátek večer potrubí a do úterka tekly po celém přízemí nejrozličnější obsahy kanalizace, protože instalatérská firma přes víkend nepremává a v pondělí už má plno. nebo na naši plombiérskou ságu, kdy mistru berthierovi trvala výměna jedné trubky tři dny. nebo na celou tu mentalitu des trente-cinq heures, která v překladu znamená práce ne, peníze ano. a obecně na francii sladkou, která se ve své desetiprocentní nezaměstnanosti patlá mnohem víc než sousední německo, neřku-li my. kdyby totiž můj fachman řekl něco obdobného tam, zcela jistě by byl do minuty roztrhán lítým davem. ale tady, tady se vohání a nestydí se za to.

úterý, ledna 02, 2007

silvestr

i takhle to může dopadnout.

klikněte pro celý strip... germanofilní sekci slibuji spoustu wörter des tages!