pondělí, března 26, 2007

Geschlechtsverkehr

Geschlechtsverkehr = pohlavní styk.

toto nádherné slovíčko by se mohlo zařadit mezi favority studenta němčiny už jen proto, jak je pěkně zkombinované, ale ten frkér! ten frkér! ten mu dodává hned jiný nádech.

a ne, neřeším žádné prasárny, alébrž jsem si v čekárně na očním četla něco o Hepatitidě typu B.

a tady je o tom stránka německé wikipedie (i s obrázkem).
___________________________________________________


původně jsem chtěla jako wort des tages napsat Öffnungszeiten (otevírací doba), protože k těm se pojí poučné porovnání výhod a nevýhod imrvére otevřené knihovny. pak jsem ale zvážila čtenářskou atraktivnost jednotlivých témat a volba byla jasná. až jednou bude tolik televizních seriálů o knihovnicích, kolik jich je o doktorech a sestřičkách, možná svůj názor přehodnotím.

středa, března 14, 2007

kterak si pseudointelektuálka kupovala lahvinku

aneb další veselá historka pro celou rodinu.

i zatoužilo děvče jednoho večera před reklamou po vlastní flašce Baileys with a little touch of mint chocolate. "to chci!" vyhrklo, nedbalé veškeré autocenzury a střídmosti. týden myšlenku hýčkalo a hladilo v mysli, až se jednou večer vydalo na lov. leč neúspěšný - v Lidlu si mohlo koupit 6 litrů vína za 2 eura, v kaufhofu zas pár decek kvalitního francouzského za polovinu měsíčního rozpočtu nebo třeba deset druhů anýzovky, ale mátové baileys v celém městě aby pohledal. i opilo se děvče něčím jiným a na mátovočokoládový likér rezignovalo.
o pár dní později se děvče opět vydává do nákupní džungle. tentokrát hledá nějakou pěknou jarní sukni, ve které by jí nebylo ani horko, ani zima. a na co nenarazí!
... no na sukni samozřejmě ne, to bylo nezkušené, milý čtenáři.
narazí děvče na regál s alkoholem a čich jej neomylně vede rovnou za tekutou lahůdkou. "maj ho!"


tou dobou už ale chuť lehce opadla. zapře se děvče, podívá do peněženky a řekne si, že ho určitě budou mít i zejtra, jestli na něj furt ještě bude mít slinu. o hodinu později je deset minut před zavíračkou a děvče zpanikaří - teď, nebo nikdy! běží, běží na jistotu, až doběhne do krámu, opíše ladnou křivku okolo nakládaných okurek, pravou rukou bere láhev, levou odstrkuje důchodkyni a jme se platit.
prodavačka se ale divně ksichtí. vypadá, že je krátkozraká. nebo má snad děvče obrovský kus čokolády na čele? nebo zelené vlasy? lepru?
"Sie sind schon 18?" vypadne konečně z prodavačky.
"Ohohó, hahaha!" popadá se děvče za břicho. "ich bin 22!"
"Was?" nevěří žena za kasou. ale děvče pohotově vytahuje občanku, což tetku zmate nadobro, protože tohle škvrně, kterýmu je tak maximálně šestnáct, se přece nemá chovat tak sebevědomě, aby jí cpalo nějaký cizí, barevný kartičky až pod nos!
"Entschuldigung," říká pak, "man muss vorsichtig sein!"
celá fronta, která do té chvíle napjatě čekala, jak se bude dítě bránit, se začne smát. velmi pohledný mladík s dlouhými černými vlasy, který měl na čele napsáno "Fakultät der Mathematik/Informatik", se přidává: "Das ist ein grosses Kompliment!" uculuje se.

děvče rychle oběma rukama popadá vytouženou lahvinku a spěchá domů, než si to lítý dav rozmyslí.


z tohoto příběhu vyplývají tři poučení a jedna otázka.

poučení č.1: nikdy nechoďte kupovat alkohol v roztomilé růžovoučké čelence a tričku, ze kterého vám kouká břicho.
poučení č.2: pokud už výše uvedenou chybu uděláte, berte si s sebou ID.
otázka č.1: čím to, že jakmile se teplota vzduchu přehoupne přes 15 stupňů, vyrojí se okolo spousta sympatických kluků?
poučení č.3: máte-li na výběr mezi okamžitým začátkem fajn večera s baileys a nenucenou konverzací s prodavačkou, frontou a potenciálním programátorem, volte druhou možnost. ráno alespoň nebudete tolik litovat.

úterý, března 06, 2007

E. M. Forster

mohla bych napsat, jak je studium nákladné a jak se zdá, že peníze lítají oknem. místo toho vám ale sdělím následující.

za mrzkých 40€ stala majitelkou následujících skvostů, které mi jistě poskytnou dlouhé chvíle radosti a potěšení, a navíc mi doufejme dopomohou k 7 ETCS.




(A Room with a View; Howards End; A Passage to India; Where Angels Fear to Tread)


update: mnozí (petra) se pozastavovali nad tím, že se bavím E.M. Forstrem, když studuju Sciences Politiques. no ano. tady je na místě trocha chvály na naši školu. Sciences Po na rozdíl od mnohých jiných škol moudře usoudili, že když je jejich heslem pluridisciplinarita, bylo by vhodné ji zachovat i studentům na Erasmu. takže oproti svým kolegům z různých HEC a fac de droit mám já možnost vzít si každý semestr 50% předmětů na nedomovských fakultách (což je v mém případě Fakultät der Sozialwissenschaften). sice předpokládám, že toto pravidlo bylo vymyšleno pro případy, kdy si někdo chce k politologii přihodit špetku veřejných financí, aby nezakrněl, ale já usuzuji, že pro mé intelektuální zdraví je minimálně jeden nepřiznaný homosexuál (feministka, žena v domácnosti, domácí násilník) za semestr nezbytný.

pátek, března 02, 2007

oprava

za svůj včerejší takřka pesimistický post se omlouvám. život je přeci krásný a každý den nám přináší malé zázraky.

kupříkladu dnes jsem složila do skříně modrou i bílou pračku, podotýkám, že je od sebe dělily dva sušáky a více jak 24 hodin, a přesto se mi

podařilo spárovat všechny ponožky!


čtvrtek, března 01, 2007

schief gehen

schief gehen = pokazit se.

poprvé jsem toto slovní spojení slyšela na zadním sedadle čtyřky, kde si naproti mě hráli dva desetiletí spratci s digihrou. (ano, já vím, že už se to dávno nejmenuje digihra. ale víte, co myslím. taková ta krabička, co dělá ve klučičích rukách bžžžm bžžžm píp píp.) "já se přes ten 4. level snad nedostanu! warum muss immer irgendwas schief gehen?" vykřikl větší z obou andílků na celou tramvaj s takovou bolestí v hlase, se kterou si my, vysokoškoláci, navzájem oznamujeme, že nám přesunuli seminář na pátek osmou ráno.

ve znamení schief gehen se pak nesl celý předchozí týden. od neděle pouze zachraňuji, co se dá. tak například: zjistím, že jsem na Mündliche Kommunikation přihlášená v naprosto nevhodný termín. z kurzu "Intercultural encouters in E.M. Forster's novels" za 7 ETCS (!) mi napíšou, že dear Olga, unfortunately the course is full. pan domácí se vrátí z indie a rovnou povídá, wie ist es mit der Miete? ty prej nemáš na účtu peníze! v bankomatu třikrát zadám špatný PIN, protože jsem to přece nemohla zblbnout, a v bance samotné se na mě potom dívají jak na vraha. i takové jednoduché úkoly jako odeslat jeden jediný fax se prostě opakovaně nepodaří.
vrcholem všeho bylo zjištění, že murphyho zákony opravdu fungují. když už to vypadalo, že se bude dařit, přišly bolesti zad, kloubů, hlavy, teplota... poslušna reklamy, vzala jsem si pětistovku paralenu. paralen se jal zabírat, jenže ouha, bylo třeba ještě dojít do školy a koupit si nějaké vitamíny a večeři. cestou do školy začlo pršet tak, že promokly i naimpregnované marteny, o džínách nemluvě. to je ztracený, říkám si. ale osud se sichroval: když jsem vycházela ze supermarketu, prokvačil okolo mě mladý turek. už zdálky jsem ho slyšela natahovat, ale že mi plivne na šálu dva centimetry od obličeje, to jsem opravdu nečekala. takže místo romantického víkendu neromanticky skuhrám. tomu se říká pokazit se.