neděle, dubna 22, 2007

óda na drátěnku

s tebou je, má milá,
ráno hned hezčí.
v nervózní předtuše
celá jen záříš.

už nejsi plochá
a s dírkou uprostřed,
ta z mého dětství:
tuhá a uzavřená.

dnes jsi hebounká,
s malými záhyby.
stočená do klubíčka
voníš po jabkách.

nejdřív tě pohladím:
ty se mi otevřeš!
a do tvých spirálek
zanořím prst.

začínám dlouze
jablka roztírat,
bráníš se, nechceš.
však to se poddá.

a pak už neskřípeš.
rychlými pohyby
házím tě sem a tam
od středu ke krajím.

celá se rozpustíš,
klubíčko zmizí.
mým tlakem stáváš se
tekoucí pěnou.

házím tě sem a tam --
najednou konec.
zpoceným předloktím
otřu si čelo.

jak říkám, má milá,
s tebou je líp.

***
a nyní ještě jednou v próze:

nehorázným způsobem jsem připálila majitelův zánovní pekáč. od středy se z něj snažím tu seškvařenou cuketovou šťávu dostat, otírám houbičkou, drhnu, nechávám odmáčet - no nepomáhá nic. nedá se svítit, musíš si koupit drátěnku (Edelstahltopfreiniger), říkám si. od myšlenky k činům je ale jak známo občas dosti dlouhá cesta, navíc najít v tomhle městě oddělení drátěnek je kumšt. s každou další hodinou, kdy máčející se pekáč okupuje 90% dřezu, je mi trapněji a trapněji. včera večer jsem si oddychla, že tedy drátěnka koupená rovnou v dvojbalení a majitel ani spolubydlící nikde, tedy mám dostatek času na zábavnější záležitosti.
ty bohužel obnášely další vaření a protože v deset v noci se člověku nechce uklízet, nechala jsem vše pěkně zaschnout do rána. kámen úrazu byl v tom, že ono "ráno" podle mě neobnáší půl devátou téměř nikdy, natož v neděli, zatímco dle mínění majitele ano. tedy přišel, aby unikl rozšlapaným pastelkám svého potomka doma a udělal si v klidu kafe, a místo toho našel v kuchyni: prázdný hrnec od makarónů, prkýnko od jahod a oliv (každý měly svou půlku, neblázněte!), hrnec se zaschlou jetzt mit Fleisch omáčkou, pánvičku od cukety a jako zlatý hřeb ranní pohody stále ještě onen slavný pekáč, ve kterém nádavkem plavalo několik zbloudilých makarónů.
inu, hanba mě fackovala a vstávala jsem s pocitem vyžilé plundry. jaké tedy bylo mé štěstí, když jsem objevila v kabelce drátěnku! po zoufalých pokusech houbičkou, drsnou stranou houbičky, nožíkem, vidličkou a nehty, šlo vše konečně jako po másle. hurá! veškeré sebepochyby předchozích minut byly v momentě zapomenuty a můj den je od té chvíle zářivě čistý.

3 komentáře:

Hyena řekl(a)...

Ano. Drátěnka figurovala na prvních místech na seznamu nepostadatelných věcí, které jsem si přivezla po velikonočních prázdninách z ČR. Dokonce dvakrát podtržená. Život se špinavým nádobím je hned snazší.

saladdin řekl(a)...

Drahtschwamm - der Retter? :-)

Šárka řekl(a)...

Nj, drátěnka. Přítel si uvaří nějakou baštu a nechá pánev pěkně ztvrdout do druhého dne... :o(