sobota, srpna 25, 2007

strašně to letí

ne že by se nedal zachytit.
ne že bych ho chtěla zastavit.
jenom tohle léto trošku natáhnout...

čtvrtek, srpna 16, 2007

moje první jízda v autoškole

původně jsem se těšila, že mi tato dlouho očekávaná zkušenost přinese spoustu materiálu k blogování. původně jsem chtěla napsat o svérázném humoru pana majitele, který je přesně takový, jak si představuju humor ředitele autoškoly, takže se nejspíš dává s živnosťákem. původně jsem myslela, že napíšu, jak jsem si nikdy nemyslela, že jednou budu velebit herecké schopnosti daniela landy. jenže nakonec to byl zážitek natolik traumatizující, že jsem po tom všem ze sebe byla schopná vypravit jedinou souvislou větu, vlastně slovo: "pa-ná-ka."
jak o tom tak uvažuju, vlastně je to skoro citoslovce.

instruktor je dvoumetrový a mlčenlivý. v první minutě jsem mu zřejmě způsobila malý šok, to když jsem mu odpověděla, že nejenže jsem za tím opravdu ještě nikdy, ani jedinkrát neseděla, ale že já sedím dokonce poprvé vepředu, protože se na sedadlo smrti strašně bojím. "to myslíte vážně?" hodil po mně okem. "no... ne, dělám si legraci. tak třikrát, čtyřikrát jsem už vedle řidiče seděla." nezasmál se.

pak jsem dostala hysterický záchvat, když se ukázalo, že nedosáhnu ani na jeden pedál. kapesník vytahoval z balíčku, což mě ujistilo, že brečící prvořidička není běžným úkazem. přesto se mě při loučení snažil utěšit. "z toho si nic nedělejte, to je ten stres. to je normální."
"takže nejsem první, říkáte?"
"určitě." natolik taktní odpověď jsem vskutku nečekala.

krom toho prohlásil ten dobrý muž za celou dobu pouhé tři věty a jednotlicých slov, co by na prstech jedné ruky spočítal. ta však zatvrzele opakoval: spojka, držim, držim, nepouštim, neutrál, ne, tohle je štyřka. ony slavné tři věty, které napjatý čtenář očekává s ohlodanými nehty, zněly: "hm, no tak asi bylo v mrtvym úhlu" a "člověče, vy jedete jak po devíti pivech! zahrajte si doma autíčka na počítači!"

tak jsem si dala gin s tonikem a potom vypila zdeňkovi jeho rum.

čtvrtek, srpna 09, 2007

jo, ještě jsem zapomněla na tohle:

"myslím si mrtvou ženskou."
"dvacátý století?"
"taky. proslavila se ve dvacátým."
"je to mata hari!"
"jo."

"mohli bysme to hrát třeba se zvířatama, co vy na to?¨
"myslím si mrtvou čubku."
"ne, proč zase ta zaháňská!"

pondělí, srpna 06, 2007

zrní

"to já vždycky miluju! teď tady budou dělat kravál do půlnoci, protože nějakej BLBEČEK rozštěkal celou vesnici!" prohlásil majitel jedné třebáňské chatky. přítomný příruční šakal (if your suitcase does not fit in this case, it has to be checked in) nehnul ani brvou, natož hmatovým fouskem, a vrčel a ňafal z výšky verandy dál přes celý městys. leckdo chtěl sice psa bít, hůl však naštěstí nenašel. * tentýž pes se o den později vydal na procházku, leč bez paničky. zmizel na dobrou hodinu a když se pak po anglicku vrátil, čekala na něj čtvrtka grilovaného kuřete. má to tak někdo kliku. * pseudointelektuálka byla přijata na Master Recherche "Politique et sociétés en Europe, mention Europe". tento blog se tudíž nebude přejmenovávat na "working girl - communication/marketing" a vy můžete se šampaňským v ruce předpokládat ještě mohutnější příliv pseudointelektualit. * hormony lásky mi zatemnily mysl natolik, že se nejsem schopná soustředit na nic nerůžového, nesexy a neveselého. složité to bylo na rodinné dovolené u moře, kam jsem odjela tradičně vybavena s heslem "co den, to knížka" a přečetla jsem reflex, týden, mladou frontu z letadla, jednoho pratchetta, "Bereme, co je" věry noskové a třicet otázek testů do autoškoly. nejvíc se mi líbily ty se značkama, protože ty byly také pekné farebné. * v hlubinách netu jsem se dočetla, že dudek jede v září do telče a/nebo do brna. trochu mě to bodlo u srdce, protože začal blogovat později než já a většinu linků zná přese mě, a mě ještě nikdy nikdo nikam nepozval. závist je ale prý fuj, tak se to píchání snažím potlačovat. * facebook ve svých 29 bodech nazvaných "You know you're from Prague when..." zapomněl na doušku o městské hromadné dopravě a letních výlukách. vlastně výlukách obecně. mně sice před domem přestaly jezdit tramvaje, ale nenadávám, jak by správný pražák měl. krade se mi do duše tedy strach, že už jsem tu jenom na návštěvě. * a perlička nakonec: při zoufalém běhu městem v honbě za něčím bílým, hladkým, s kosticemi ne až u krku, ale ani ne u pasu, jsem o sobě zjistila groteskní pravdu. jsem prosím majitelkou poprsí 70 D. ano, čtete správně, slovy sedmdesát, slovy déčka. velikost je to nejobskurnější z obskurních a trumfne ji snad jedině dívka, která o sobě zabloguje, že má 105 A.