čtvrtek, září 27, 2007

z paříže

vážení a milí, jsem v paříži. přežívám díky ochotě milých lidí (tedy alice a jejího pana manžela), neutuchajícímu zázemí své matky a její paní sekretářky, která nejméně třikrát denně scannuje či faxuje záhadné dokumenty, které nakonec stejně k ničemu nebudou, a morální podpora dalších milých lidí je mi denním chlebem. pravda, chlebem a nejen jím mě první tři dny živila alice. hned ráno po příletu jsem totiž nastartovala den se struhadlem v krku a bolavým celým člověkem. ulehla jsem tedy do postele, kde kolem mě alice skákala a říkala: "nechceš čajíček? tady je med. znáš propolis? tak tady máš propolis, to si musíš kloktat."
vinou neochoty a arogance lidí nemilých mi je ale co pár hodin hýbáno s žlučí a krevní tlak stoupá, vzteklá horečka vrcholí. jako třeba ta dáma, co mi už do telefonu dala jasně najevo, že ji moje odpověď na její inzeráty značně otravuje, pak na mě křičela a když jsem po hodinovém bloudění na montmartru (ano, správně, tam jak jsou ty kopce a schody a nahoru-dolu, nahoru-dolu) dorazila na místo rendez-vous, típla mi telefon. nebo ten pán, který mi slíbil pomoc, a když jsem si o ni řekla, prohlásil, že teď to nejde, ať se prý ozvu jindy. kolem a kolem se ale celkový dojem z hledání bytu v paříži každou minutou mění. do toho všeho haluzoidní monička, předpokládáná spolubydlící, která dorazila z tramtárie (ne, není to srbsko) o den a půl později, než původně ohlásila, a vyvalila oči, když spatřila ceny za pokojíky v sedmém patře bez výtahu se záchodem na chodbě. takže dávat to nějak dohromady?
proto nepopisuji své dosavadní zážitky, ačkoli by s trochou barviva jistě obstály: od "ah! c'est vous qui etes bulgare!" až po čtyřicetiletého turka, bývalého tanečníka, který velmi důrazně předpokládal, že mi snad nebude vadit, když se bude promenovat po bytě, jak ho pánbů stvořil. celý proces navíc pěkně popsala loni alice. (podle nějakých psaných či nepsaných pravidel se nemají odkazy uváděj slovy "zde", "tady", "na této adrese", ale pěkně rovnou dát link. co ale v případě linků mnohonásobných? pravý intelektuále, popřípadě žurnalisto či mediální vědče, raď!)

3 komentáře:

r1 řekl(a)...

Dobrá věc by bylo třeba nastylovat odkazům podtržení, případně takovou tu jakoby kotvičku. Čtenář pak pozná na první pohled, jestli se jedná o jeden odkaz nebo tři.

K řekl(a)...

Soucítim, já jsem si hledacím maratonem prošla loni.
Máte doklad příjmů vašich rodičů?
Kamennej výraz.
Aha, nemáte.
A máte aspoň garanta?
Taky ne?
Kyselej výraz.
Aha vy jste Češka?
Pohrdlivej výraz.
Tak my se vám ozveme.

Pavel řekl(a)...

neni nad stare dobre "zde". to pochopi i vul. -- alicin otec, tedy Pavel