pondělí, listopadu 26, 2007

můj první post bez názvu

dříve nebo později se na každém blogu objeví místo řádného povídání soukromý vzkaz, který cíluje právě jednoho čtenáře. ten zbytek, naše milé n-1, nic netuší.
i já jsem zatoužila umístit na veřejně přístupný prostor intimní vzkaz, tak ať to máme rychle z krku.

current music: heaven on their minds (2000)

vás ostatní potěším povídáním o frontě na chleba. ano, je to tak, v neděli jsem na pařížském předměstí já, dítko postkomunismu, stála poprvé v životě ve frontě na chleba. měla dobré 3 metry v obchodě a deset venku, kroutila se jako had až za roh a probíraly se v ní novinky. ale konec dobrý, všechno dobré. na každého se dostalo a já pro příště vím, že v den marktu nemám chodit do jediné otevřené boulangerie okolo jedenácté.

sobota, listopadu 24, 2007

je tak krásná!

nemůžu si pomoct, některě věci mi působí hluboké uspokojení. jen jejich povaha mě občas znepokojuje: proč vlastně chodím do školy, když mě světýlko "rinçage/essorage" naplňuje štěstím mnohem víc než nějaká jednička?
pozor, tahle otázka není řečnická! odpovědí je vícero: někdo by třeba řekl, abys měla z čeho uživit děti, až tě milionář vopustí pro černovlasou kariéristku. nebo na mě můžete vybalit, že jsem kůže líná a že za mé profesní možnosti by generace našich babiček (aspoň v západním světě) olízla všech deset. já se ale uklidňuju něčím úplně jiným: s diplomem v kapse se ze mě stane žena devatenáctého století. budu milující matka, skvělá kuchařka a díky nabytým vědomostem také skvělá společnice ke konverzaci s milionářovými přáteli. budu chodit zahalená až ke krku a bez doprovodu nevyjdu na ulici. jen nevím, co budu celé dny dělat, když všechny radosti pračky si užije služebná - třeba to vynahraděj ty klobouky. (co říkáš, petro?)


(a ne, rovně se mi ji zabrat nepodařilo.)

sobota, listopadu 17, 2007

pevná

děcka, já vám mám takovou radost! poskakuju si po bytě, teplé bačkůrky kloužou po parketách, plácám se štěstím do hýždí a směju se jak idiot. a to všechno z jednoho prostého důvodu: zazvonila! někdo mi zavolal na pevnou, já to zvedla, posadila se s telefonem na točící židli k oknu a strávila neuvěřitelných deset minut naprosto zbytečnou konverzací - beze strachu, že z toho budu mít nádor. mezitím se za oknem pomalu stmívalo a eiffelovka měnila barvu z nejpařížštější růžovošedé na zářící žlutou. takže co na tom, že volající byl jenom monsieur frédéric z Neuf Télécomu, který mi chtěl vnutit nějakou nesmyslnou službu navíc za pět euro na měsíc. pěkně jsme si popovídali o riziku počítačových virů a já se cítila konečně doma.

pevná linka je totiž opakem všeho toho, v čem my, generace Erasmus, denně žijeme. pevná linka znamená, že na zůstaneme na jednom místě déle než tři měsíce. pevná linka je antiteze podkrovních kamrlíků, kde se chytne pofidérní wifi od sousedů, nebo kolejí, kde je sice připojení nabušený, ale veškerá komunikace opět probíhá přes mobil nebo přes skype a kde jediný kousek domova představuje plakát nad postelí. pevná linka je vzpomínkou na dětství, kdy jsme ke každému zazvonění běhali s nadšením, protože to mohl být zrovna někdo důležitý. pevná linka voní jako vanilkový rohlíčky.


***
po pěti týdnech nomádství pro mě tedy pařížská etapa začíná dobře. za pár dní by garsonka měla být kompletně dovybavená, nádobí i všechny přístroje ze sekce "gros électroménager" dodány a instalovány na příhodných stolečkách z ikey. už se nemůžu dočkat, až si pustím ultimativní trojkombo: bude mi tu vrnět pračka, v troubě se bude péct kuře nebo bábovka a celé ty zvuky pravé, nefalšované domácnosti bude překřikovat televize. kde si půjčím nějaké dítě, abych mohla nadávat na hračky roztahané po zemi, nevím. zato už vím, kde se nahazujou pojistky, a moc se na to těším.

středa, listopadu 14, 2007

mezičas

pro další stávku jsem se dneska nedostala do školy ani na hodinu, ani do knihovny, ani do jazykové laboratoře, kde se mám dívat na německé filmy. místo toho jsem se zasekla na... takže tedy takto: díky jakubovi a katce mám k dispozici spoustu dévédéček Gilmore Girls. sjížděla jsem je v posledních týdnech po několika denně, žel na přeskáčku, nedodržujíc série ni díly. a tak jsem uprostřed sladkého, dobře oblečeného a láskyplného stylu průměrné epizody našla bez varování tento skvost, o který se s vámi musím podělit. mám totiž pocit, že není normální, když mi americký seriál připomíná Havlův Rodinný večer.

Friday Night Is Alright for Fighting

(nevšímejte si těch zelenejch nesmyslů před a po. jen mi povězte, jak je to s tím havlem. a ta pohyblivá kamera - dogma??)

neděle, listopadu 04, 2007

nina bloguje,

takže se můžeme těšit na spostu alkoholových historek ze třeťáku. dosud je sdělovala světu pouze přostřednictvím skype statutů ("halloween party I", "další halloween party - bolí mě hlava", apod. -- my personal favorite je dubnové météo z dijonu "a teď už kurva i nasněžilo!"), což byla věčná škoda.

jo, a s názvem blogu jsem jí pomáhala já, heč!

čtvrtek, listopadu 01, 2007

bydlím!

děti, já bydlím! má to 25 metrů čtverečních, okno, záchod, opravdovou vanu, zrcadlovou skříň, psací stůl a výhled na eiffelovku! radujme se, veselme se!
pro husokachnu zmiňuji, že to není v saint-denis. není. v paříži to sice taky není - je to LEPŠÍ než paříž! je to... výhled na eiffelovku, výhled na eiffelovku, výhled - když o tom tak přemýšlím, ten výhled bude trošku problém. ona se totiž eiffelovka každou celou hodinu roztřpytí a bliká a září a svítí po dobu dobrých několika minut. v praxi to tedy znamená pravidelný zásek, kdy stojím před oknem jak svatá Dala a nevěděla komu a slintám. výhled na eiffelovku!

chtěla bych při této příležitosti poděkovat the academy, své matce, která mě po telefonu každodenně povzbuzovala, ačkoli opravdu neměla čím, alici a jejímu manželovi, pierrově mamince, sestře a dědečkovi, pierrovi samotnému, že se mi snažil pomoci na dálku několika tisíc kilometrů, a svému chlapci, který pro dva dny se mnou proseděl 32 hodin v autobuse eurolines. dále pak dominikovi a všem ostatním za podporu a dobré rady, které mi poskytli. nakonec stejně rozhodl coup de bol, jak to tak chodí. (víte, jak je to skvělej pocit, sedět s majitelem nad smlouvou a slyšet ho odpovídat do telefonu "oui, oui, oui mais il est loué, monsieur, je suis désolé, au revoir!"? neuvěřitelně.)