úterý, ledna 29, 2008

jak se pseudointelektuálka socializovala

ve zkouškovém období navrhne vždycky nějaká dobrá duše, aby se šlo to napětí spláchnout. obvykle je to dobrý nápad, protože těsně po jedné zkoušce se člověk stejně nezačne ihned učit na další, tak jsem si řekla, proč ne. hodinu před začátkem párty jsem se ale musela těžce přemlouvat. venku byla zima a tma (kdo by to v deset večer v lednu čekal?), já stále ještě nemám vhodnou džínovou sukni, se kterou bych udělala náležitou východoevropskou parádu, alkohol momentálně není kamarád a hrozně ráda bych byla usnula s Norbertem Eliasem v ruce. jenže proti Eliasovi hrály těžké argumenty: už jsem zmeškala jednu hospodu na začátku roku a jeden večírek někdy v prosinci. jména svých spolužáků stále ještě neznám, a to se přitom na mě nejméně dvě děvčata pravidelně usmívají! (asi si myslej, že bych potřebovala novou sukni.) navíc jsem zaslechla náhodný rozhovor, že se prý pořádá soutěž, kdo se v rámci našeho masteru rychleji integruje, což mě zarazilo, protože jsem měla dojem, že až na dvě francouzské hrdličky se nikdo moc s nikým nezná. ostatně ani o hrdličkách se nedalo s jistotou říct, že se nenašli pouze podle hesla rovný rovného, protože jsou oba dva naprosto typičtí. on má deseticentimetrového černého ježka a zabývá se rovnými šancemi ve školství, ona kratinký sestřih à la audrey hepburn a dělá do gender studies, nemohli se neskamarádit. stejně však bylo nutné integrační alarm přijmout za bernou minci, protože že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou. zkrátka a dobře, je třeba se socializovat.
na místo konání jsem dorazila s flaškou levného bílého v kabelce a zamlženými brýlemi. bezejmenní spolužáci se předháněli, kdo mě dřív pozdraví. do ruky mi bylo vtlačeno pivo, uvolnila se pro mě židle, rozjezd slibný.
jenže tím to tak skončilo. desítka lidí posedávala takřka potichu v nejkrásnějším pažíském bytě, který jsem zatím viděla. praštěný, leč velmi sympatický levičák zkoušel mluvit německy, pročež ho vlezlá spolužačka fyzicky atakovala. mužská část hrdliček byla již notně připita a útržkovitě nadávala na profesory. chvilku jsme se bavili levičákovým akcentem v němčině, kterou se nikdy neučil (prý bavorský, ten akcent), pak kohokoliv akcentem ve francouzštině, od Québecu po Toulouse, pak levičák předváděl kmotra a pak všichni začli mluvit jeden přes druhého a já nevěděla, kam mám svou pozornost obrátit dřív. byli příjemní, servilně milí, nenásilní, povrchně zábavní... mám se smát, když někdo řekne něco vtipného? nebo se mám radši pro všechny případy tvářit povzneseně? nakonec to tak vtipný není... mám se zkusit do konverzace prosadit, nebo se radši mlčky usmívat? neměla bych se rychle opít a tančit na stole kankán, abych prolomila ledy a dohnala ztracený, neprosocializovaný čas? a do toho pořád ta otázka: kolik za ten byt proboha ta holka platí?
když už jsem si říkala, že je opravdu načase sebrat se a jít domů, udělali to tak všichni a nechali hostitelku trochu posmutnělou se zásobami alkoholu na další dva obdobné večírky dopředu. cestou na metro jsem se zeptala hrdličky-feministky (ano, dělá gender studies a je feministka. a má krátké vlasy a černě orámované oči. a místo sukně nosí ty příšerné šortky a kozačky), jestli se s hrdličkou-sociologem školství znají už od prváku. "dlouho jsme spolu chodili," odpověděla. a bylo to. jediná nová informace večera je něco tak očividného a neskandálního. zeptat se na cenu toho úchvatného bytu v centru paříže jsem se neodvážila, moje chyba. možná by z toho nějaký ten skandál byl.
takže kvůli tomu jsem nechala chudáka Eliase samotného?

8 komentářů:

Ka řekl(a)...

Tohle mi nedá. Co myslíš těma příšernejma šortkama? A proč to dopadá vždycky stejně, když se člověk proti vlastnímu dobrýmu přesvědčení vydá ve tmě v zimě ven?

A. řekl(a)...

a cos jako čekala?...mdr...
"velmi sympatický levičák" - je snad antagonismus! fuj.
:)

sveek řekl(a)...

vim, že to byla jenom řečnická otázka, nicméně kankán se zdá být jasnou volbou..

schtjepan řekl(a)...

u mě to teda vždycky stejně nedopadá, většinou spíš tím kankánem.

pěkný studentský příběh, jen co je pravda.

elias se jistě zabavil i o samotě. není to náhodou český překlad profesora stromšíka? nebo se jedná o německý originál?

pseudointelektualka řekl(a)...

schtjepan: bohužel, zklamu tě. byly to francouzské výpisky kamaráda a wikipedia ve všech možných verzích. nuda, ubohost.

alice: hele, náhodou to mělo dohru! hádej, co jsem díky socializaci získala? výpisky na tronc commun, který si nikdo, ale opravdu nikdo nedělal! "od koho je máš?" "od jedný kamarádky." "cože, ty máš kamarádku, co si psala philo publique?" "ne, ona ne. ona to má od jedný kamarádky a od koho to má ona, netuším."

sveek: příště už určitě.

ka: těma šortkama myslím tohle
http://bp3.blogger.com/_LO5ogMzEVT0/
Rn-u1WiNVPI/AAAAAAAAAfc/_wgLVOIWmd0/s400/short+shorts+2.jpg

Klára řekl(a)...

pathetique.

na paris 7 vypadá socializace tak, že já jsem si za téměř tři roky zapamatovala všechny tváře a většinu jmen a mě si nezapamatoval skoro nikdo. NIKDO!
věta "ah bon? toi aussi tu es en lettres et arts?" od někoho, s kým chodím tři roky dvacet hodin tejdně do jedný třídy, vždycky ustřihne kus mýho pražskýho sebevědomí. asi si budu muset koupit ty šortky.

ajchlinka řekl(a)...

Socializace na povel... Strašná věc. Ale představa hrdličky feministky je roztomilá. I představa hrdličky propagující rovné šance ve školství. jestlipak spolu jednají narovinu? A co kdyby měli děti? Doufám, že v rámci rovnosti šancí, nebudou nutit do příšerných šortek i chlapečky...

L. řekl(a)...

Zajimavy. takhle podobne probihala moje socializace s tim spolecnym, ze byla , ano, s Francouzy. A to uz o kousek dal nez ve studentskem veku. Jinak prubeh podobnej...i ta MILA NENASILNA, POVRCHNI ..pro mne nuda.