neděle, ledna 06, 2008

kterak se pseudointelektuálka setkala s duchovnem

původně jsem šla jenom do 8 à Huit pro mlíko. jenže pak jsem si řekla, nebudeš celej den hnít doma, je třeba se trochu provětrat, a odvážně jsem se pustila na procházku večerní Téměřpaříží. ulice byly nedělně prázdné a pařížsky temné (lampy tu mají nastavené na desetinu výkonu těch pražských) a já měla trochu strach, když jsem kopírovala kamennou zeď hřbitova. ze hřbitova se po chvíli vyklubal Parc Jean Paul II, ve kterém si i přes absenci jakéhokoli osvětlení hrálo pár rodin s dětmi. francouzsky odvážné. papežův park byl zakroucený a vyhodil mě na pěkném náměstíčku, kterému dominovala zavřená brasserie a otevřený kostel. chvíli jsem si ho nesměle prohlížela zvenčí a vedla svůj klasický vnitřní předkostelový dialog:
- tak se tam půjdeme podívat, ne?
- chodit do kostela jen tak se nesluší.
- ano? takže od čeho ty kostely teda jako jsou, když ne od toho, aby se do nich chodilo? co svatej václav? co všichni ti z detektivek, kteří najdou v kostele uprostřed mnichova útočiště před ruskou mafií?
- dobře. ale jenom na chvilku. a zkontroluj, jestli tam není právě nějaká mše nebo tak něco!

kostel byl relativně vytopený, střídmě zařízený, na stěnách visela fotodokumentace nedávné rekontrukce a, chvála bohu, žádné zpívající shromáždění. mohla jsem tedy v klidu pokračovat v hádání se sama se sebou:
- proč je ti tak blbý chodit do kostela? vždyť už jsi v kostelech byla nespočetně, zpívat nebo poslouchat cizí lidi zpívat!
- protože tam bejvá spousta lidí, co ode mě očekávaj, že budu vědět, kdy mám vstávat, kdy klekat a že se budu modlit na povel.
- nesmysl. do kostela můžeš přece i jen tak, postát, podívat se, načerpat vnitřní sílu a načichat se kadidla. nebo už je kadidlo zakázaný? a vidíš, nikdo po tobě nic nechce, nikdo tu není.

když v tom najednou: "madame, tenez!" postarší dáma (jaká jiná!) mi podává knížečku založenou lesklým letákem. ten leták mě lákal a trochu uklidnil, protože představoval něco z mého známého světa a zaváněl to maximálně nějakou sbírkou na opravu střechy a ne žádným komplikovaným latinským rituálem. ale stejně jsem zřejmě vypadala jak uštknutá, protože se dáma zeptala: "zůstáváte na mši?"
zavrtěla jsem hlavou a ve vteřině byla venku na náměstí. to je mi taky nápad, lízt do kostela na Tři krále před sedmou večer!

cestou domů jsem přemýšlela, jak nejlépe tuhle rozpačitost z náboženství blognout. je nás víc? je to specificky české? vědí mladí francouzi, kdy se poklekává a jestli se křižuje zprava doleva, nebo zleva doprava? neměli by nás vodit do kostela se školou? do mešity, do synagógy? v teple svého bytečku jsem místo hledání odpovědí pustila televizi, tentokrát bez kostelů, zato s Quai d'Orfèvres a swingers barem. inu, jiný kraj, jiný mrav. ale co mě nečeká v reklamách! kupte si po celý příští týden u svého trafikanta sošky svatých! detailně vypracované, ručně malované! jen za 2.99, navíc fiche s popisem svatého en question zdarma.

třeba se na to musí takhle?

10 komentářů:

kristinka řekl(a)...

treba se to tak nemusi ;)
kazdemu co jest :) kristinka do kostela chodi jen kdyz muší, tedy maximalne na pohrby... a nebo se pokochat dumyslnou architekturou :)

r1 řekl(a)...

Já dám dohromady otčenáš (Otčenáš?), ale je to spíš protože jsem ho mnohokrát někde četl a slyšel v televizi. Jak se křižuje, kdy vstává a kleká, kdy modlí, nevím.

Ptáče řekl(a)...

Ač vstávání a klekání zcela neznalá, v kostele se nesvá necítím... často je to jediné místo, kde je opravdu klid

kristinka řekl(a)...

ale jeste jsem chtela rict, ze se jich take nebojim... spis se vzdycky tak nejak obavam mluveni normalni hlasitosti ;)

Pavel řekl(a)...

tak kostelu se nebojim, ale to bude asi tim, ze je tak nejak beru jako zajimavou pametihodnost a velkej barak, kterej proste budi respekt, ale takhle by na mne asi pusobilo kde co i velka mesita ....

ty ritualy jdou mimo me, a vubec mi to nevadi ... jsem proste nazorna ukazka toho jak s jednim poboznym narodem zatocil bolsevik :)

ale tohle mi vlastne nejak nevadi (ja vim, je to tim, ze nevim o co prichazim :) )

-PJ-

dudek řekl(a)...

Já se díky (makedonistice) vyznam jen v křižování. Ale ten, kdo to nedělá, to nepotřebuje vědět. :)

Lucie řekl(a)...

Krizuje se seshora dolu a pak doleva :)a ze nevis, kdy se vstava a kleka, je uplne jedno, ja na to prisla az tak po roce :p. Je fakt, ze castokrat nejhezci je to v kostele, kdyz tam skoro nikdo neni...jenze ony byvaj malokdy otevreny mimo mse...takze jsi vlastne mela strasne stesti! ;)

Mej se,

L.

Ps:Citila jsem se povinovana neco dodat...

Anonymní řekl(a)...

ahoj, máš čtivej styl..nechtěla bys nám do novin psát sloupky z paříže ? kdyžtak piš na horkyp@centrum.cz
čau
petr horký.

dudek @ LN řekl(a)...

lucie: "Krizuje se seshora dolu a pak doleva" - :) no to právě záleží, jestli jde o pravoslaví, nebo ne. Taky tam jsou rozdíly v počtu prstů, jimiž se křižuje, apod. (Vlastně to je možná všechno.)

ajchlinka řekl(a)...

šmarjá, to křižování je ale složitý :-)