čtvrtek, května 08, 2008

třikrát o učitelkách

1.
vytáčím číslo a čekám. telefon chvíli vyzvání, pak se ohlásí nečekaně mladý hlas. trochu mě zmate - dovolala jsem se správně?
"dobrý den, u telefonu olga, mohla bych prosím mluvit s paní profesorkou Hujetínovou?" chrlím ze sebe, aby se co nejdřív ukázalo, že jsem na našem starém telefonu s vytáčecím kolečkem některou nulu nebo devítku zkazila a že budu muset začít úplně odznova.
"prosím?" ptá se hlas na druhém konci linky.
"dobrý den, u telefonu olga, mohla bych prosím mluvit s paní profesorkou Hujetínovou?" opakuju. to je nějaká mamina, co si myslí, že dělám průzkum trhu, takhle mladě přece ona nikdy nezněla!
"prosím vás, já vám nerozumím, musíte mluvit trochu pomaleji! navíc vám to tam nějak chrastí...!"
je to moje češtinářka z gymplu. co slovo, to rána pravítkem, seřvat do kostičky a pak na sebe teprve můžeme cenit zuby.
domluvily jsme se na šestou v kavárně Louvre, kde mají nekuřácké oddělení a Velký Čokoládový Dort, který nám jednou servírka nesla přes dva salónky a musela ho krýt vlastním tělem, protože, jak poté sdělila, ostatní hosté "vám ho málem snědli!". já jsem upozorňovala, že na šestou určitě nedorazím, protože se znám a akademická je mi vždycky málo. nakonec jsem přišla o půl sedmé a když jsme si v rámci sešlosti odbyli úvodní oťukávání, kde zrovna kdo co studuje, položila jsem do chvíle ticha klasickou otázku: "jaký jsou, studenti letos?"
"no jaký by byli, normální, jako vždycky."
společnost se zasmála, ale já si říkala, jaktože neříká, že jsou rok vod roku blbější? to přece říkají na pomaturitních srazech všechny středoškolské učitelky, je to něco jako cechovní heslo!
"i když je to teda první rok, kdy jsem nechala v pololetí před maturitou tři propadnout," zasmála se pro změnu pí prof. Hujetínová.
***

2.
to takhle sedíme se zdeňkem, jeho rodičema a mojí mámou v pizzerii na andělu a užíváme si rodinnou večeři. no a vpravo od nás si sedne taková ženská celá v černým s mladinkou holkou a jmou se hodovat.
"není to Bodáková?" říká zdeněk.
"hm, nevim, já nepoznávam lidi," zbavuju se rozhodování já. "ale vypadá jako vona."
"to je takový blbý, nemáme za ní jít?"
"no je to blbý..."
"ta vodešla někdy v sekundě, ne?"
"jo jo, dostala tam dceru a vodešla."
"hm... je to takový blbý..."
nakonec jsme se osmělili. "pamatujete si na nás?"
"no to víte že jo! vy jste... počkejte, já si vzpomenu i na jména! hm... Terka?" směje se fyzikářka.
"terka? vypadam snad jako Terka?!" popadám se za břicho.
"ne... tak nevím."
a protože jsem ztělesněním taktu, po chvíli se ptám: "vy jste k nám dostala dceru a vodešla jste, že jo?"
naštěstí se Bodáková neurazila a zcela spontánně pokývala hlavou. studentům byť jen den po maturitě se zřejmě říká něco úplně jiného než osm let před ní. "no jo, naši Terku jsem tam ještě protlačila, ale tu mladší jsem už dala jinam."
Terku... oops!
***

3.
na conférence k Médias et société máme Kočku s velkým K. mladá socioložka médií, rostlá tak, že by jí kdejaká modelka mohla závidět, s nefrancouzsky souměrným obličejem a nádherně modrýma očima, zkrátka krasavice inteligentní, vtipná a dobrá pedagožka k tomu. přesně to, co člověk potřebuje, když mu hodina končí ve 21.15. nějaká vyšší síla (nebo spíš jeden z responsables techniques, co má v učebně tajnou kameru) to tak zařídila, že se nám ve třídě samovolně otevírají dveře vlevo od katedry. žádný ze studentů to nevidí, ale onu profku to zřejmě velmi rozčiluje, takže se uprostřed věty zarazí, pohodí vlasy a ještě celá zrůžovělá výkladem odskotačí ke dveřím, aby je zavřela. korále na krku se jí pohupují do rytmu sem a tam a všem mimoděk vyschne v puse. pak přetančí zpátky ke svému stolu a ukáže třídě dokonalé kalhoty na dokonalých svalech a přitom nepřestává mluvit o sondages d'opinion publique. občas je té nádhery tolik, že by se člověk rozbrečel.
v této atmosféře nikoho nepřekvapila její věta, že v nějakém televizním seriálu se ženy "ztotožnily s přece jen velmi masochistickou rozkoší, kterou scénáristé předkládali". přítomní studenti ani nemrkli, ano, proč by se ve společenských vědách nemluvilo o masochismu na obrazovce? jenže profka se najednou zarazí.
"plaisir masochiste!" vykřikne. "masochiste, non, pardon, pas masochiste, masculin!" opraví se. teprve tohle třídu probere.
"to je mi ale zajímavý lapsus!" směje se kočka.
"co myslíš, že bude dělat večer?" ptá se můj soused.

na její hodinu se vždycky těším celou středu.

(update: přísahám, že jsem tentokrát fakt nechtěla! prosáklo to tak nějak malgré moi. holt, ať se snažím, jak se snažím, na jaře jsem prostě monotematická. srov. pseudointelektuálka 2006, 2007.)

2 komentáře:

r1 řekl(a)...

Vítej doma :)

kristinka řekl(a)...

lol, nejlepsi jsou "maskovaci jmena"... na ta vskutku nic nema... rofl :)