čtvrtek, června 26, 2008

tiefverwurzelt

tiefverwurzelt = hluboce zakořeněný.

sobota, června 21, 2008

agorafobická

v jedenáct večer se rozhodnu, že už se nic víc dneska nenaučím. jsem pozvaná na narozeniny kamaráda, oficiální důvod večírku je ale truc akce proti svátku hudby, který hýbe celou paříží. před dvěma lety v dijonu jsem si říkala, že v nějakým větším městě, paříži třeba, to určitě musí bejt pořádnej zážitek.

jakkoli jsem se sem bála, s druhým semestrem jsem se s paříží smířila a během jara jsem ji i začala mít ráda. líbí se mi tady, protože centrum je tak malé, že i když se člověk ztratí, není to na nějaké šikovné metro daleko. udělala jsem si takové svoje město ve městě na trase předměstí-škola a celý sever snobsky ignoruji.
zato dneska, to jsem se teda vrátila do reality! takže za prvé, předměstí-škola mi sice trvá nějakých mizerných 20 minut, ale z předměstí na druhý kraj paříže potřebuju hodinu a tři přestupy metrem. za druhé, když se v paříži pořádá taková událost jako je fête de la musique, vyjdou do ulic prostě všichni a je tu narvanějc než přes den. za třetí, veškerá momentální baťůžkářská a erasmácká populace se hromadně ožere, takže i na naší velmi distingvované lince sem tam lítaly lahve do kolejiště. to mi, huse, hned nedošlo, tudíž jsem se zvedla, namalovala, vymyslela, co na sebe, vzala na sebe, svlékla tričko, protože se mi zdálo příliš odvážné takhle na noc, vyzkoušela další tři trička, oblékla to původní a vyrazila do víru velkoměsta.

na prvním přestupu jsem to otočila a jela zpátky domů, když jsem viděla, jak se dvě přiopité španělky baví šťoucháním do ještě nezastaveného vagónu. když se začaly postrkovat se svými kamarády pár centimetrů od kolejí, rozhodně jsem ustoupila, že počkám na další soupravu. nakonec rozhodli policisté. tři uniformovaní chlápci na bandu rozjívených náctiletých, to opravdu, ale opravdu nemám ve svých důstojných letech zapotřebí.

fête de la musique mi k oknu letos nedoléhá. už nebydlím nad hudební školou, ale naproti nemocnici. takže ano, hádáte správně. zvuky rozezpívané paříže mi obstarává houkačka sanitky, poněkud častější než obvykle.

pondělí, června 16, 2008

le mot du jour

z nějakého důvodu jsem si zafixovala, že se "střevní chřipka" řekne francouzsky grippe aviaire a už den se to chystám napsat do omluvného e-mailu profesorce.
"promiňte prosím mé zpoždění, ale dostala jsem o víkendu ošklivou ptačí chřipku."
hm. radši ne.

neděle, června 15, 2008

zzzzima!

už třetí týden v paříži leje a je tu okolo 18°C, zatímco v obvykle ledové praze se paříte v teplotách okolo třicítky.
při vší úctě, pro tohle jste, vážení rodičové, klíčema nezvonili.

čtvrtek, června 05, 2008

semaforové dilema

z mého chodníku vede k metru přechod na znamení. když člověk nezmáčkne tlačítko, zelená nepadne a nepadne, a i potom to chvilku trvá. občas za tu dobu stihnete i zapomenout, že jste ho zmáčkli a to potom není možnost, jak se o tom ujistit, protože knoflík nesvítí.
a nyní k věci: vycházím z metra, propletu se stánky se zeleninou, rybami a levnými šaty, které se na plácku vyrojí každý čtvrtek, a protlačím se k přechodu. na druhé straně stojí dědek a netrpělivě podupává.
přes silnici se k němu přidám, taky podupávám.
dědek vyhrne rukáv a podívá se na hodinky.
vedle mě se postaví černoška středního věku s nákupní taškou v každé ruce.
na dědkovu stranu přijedou po chodníku tři policisté na kolech. vida! buď mám před domem cyklistickou stezku, nebo ve francii dopravní předpisy nedodržuje ani policie. protože na chodník ani tady kolo nesmí, aspoň alice na to jednou málem dojela. na druhou stranu, ten chodník je na to širokej dost a na kruhovým přejezdu před barákem je i přejezd pro kola... musím se na to podívat, až se dostanu domů.
mezitím se ke třem policistům na kolech přidaly dvě babky a k nám dvě holky, co si na trhu koupily něco příšernýho na sebe. a všichni podupáváme. policisté už téměř strkají řídítka do vozovky, ale auta jezdí a jezdí, nikdo nezastavuje.
to je divný, říkám si, ten dědek už tu přece stojí dýl než já, to už ta zelená měla dávno padnout. a tak jdu a zmáčknu knoflík pro sichr ještě jednou.
po standardních 20 vteřinách se nám rozsvítí zelená. tři policisté na kolech vyrazí jako jeden muž, stejně tak babči s bagetama v podpaží a černoška, já a holky proti nim, něco na způsob rybičky, rybičky, rybáři jedou.
jen dědek zůstává stát na své straně chodníku, hned vedle tlačítka na zelenou, a stále netrpělivě podupává.

buď to byla skrytá kamera, nebo je dědek prostě zlomyslnej, nebo šlo o experiment, do kterého lycéeni pro větší věrohodnost zatáhli svého dědečka. v každém případě by na tom šla určitě postavit nějaká teorie her, která by potom šla adaptovat na mezinárodní vztahy.

neděle, června 01, 2008

salonfähig

salonfähig = společensky přípustné.

(a pak že se jedna čtením anglického textu ve francouzštině nemůže přiučit novým německým slovíčkům! vytrženo z krásné věty "pour la première fois dans l'histoire démocratique, presque tous les partis sont devenus salonfahig, politiquement corrects". ano, bez přehlásky, tu oni nad o a a neuměj.)