sobota, června 21, 2008

agorafobická

v jedenáct večer se rozhodnu, že už se nic víc dneska nenaučím. jsem pozvaná na narozeniny kamaráda, oficiální důvod večírku je ale truc akce proti svátku hudby, který hýbe celou paříží. před dvěma lety v dijonu jsem si říkala, že v nějakým větším městě, paříži třeba, to určitě musí bejt pořádnej zážitek.

jakkoli jsem se sem bála, s druhým semestrem jsem se s paříží smířila a během jara jsem ji i začala mít ráda. líbí se mi tady, protože centrum je tak malé, že i když se člověk ztratí, není to na nějaké šikovné metro daleko. udělala jsem si takové svoje město ve městě na trase předměstí-škola a celý sever snobsky ignoruji.
zato dneska, to jsem se teda vrátila do reality! takže za prvé, předměstí-škola mi sice trvá nějakých mizerných 20 minut, ale z předměstí na druhý kraj paříže potřebuju hodinu a tři přestupy metrem. za druhé, když se v paříži pořádá taková událost jako je fête de la musique, vyjdou do ulic prostě všichni a je tu narvanějc než přes den. za třetí, veškerá momentální baťůžkářská a erasmácká populace se hromadně ožere, takže i na naší velmi distingvované lince sem tam lítaly lahve do kolejiště. to mi, huse, hned nedošlo, tudíž jsem se zvedla, namalovala, vymyslela, co na sebe, vzala na sebe, svlékla tričko, protože se mi zdálo příliš odvážné takhle na noc, vyzkoušela další tři trička, oblékla to původní a vyrazila do víru velkoměsta.

na prvním přestupu jsem to otočila a jela zpátky domů, když jsem viděla, jak se dvě přiopité španělky baví šťoucháním do ještě nezastaveného vagónu. když se začaly postrkovat se svými kamarády pár centimetrů od kolejí, rozhodně jsem ustoupila, že počkám na další soupravu. nakonec rozhodli policisté. tři uniformovaní chlápci na bandu rozjívených náctiletých, to opravdu, ale opravdu nemám ve svých důstojných letech zapotřebí.

fête de la musique mi k oknu letos nedoléhá. už nebydlím nad hudební školou, ale naproti nemocnici. takže ano, hádáte správně. zvuky rozezpívané paříže mi obstarává houkačka sanitky, poněkud častější než obvykle.

1 komentář:

r1 řekl(a)...

Vypadá to podobně jako Silvestr nebo nějaký sportovní zápas. Tenhle druh pouličního veselí nemám rád.