úterý, července 08, 2008

poslední zkouška čtvrťáku

hned na úvod jsem panu profesorovi na Politické násilí oznámila, že jsem celý předmět protrpěla, protože poslouchat čtvrtek co čtvrtek o bolesti a utrpení kupodivu není můj šálek kávy. při četbě doporučené literatury o dětech židů a dětech nacistů (od "Haiderova dvorního žida" v době, kdy byl ještě pouhým svérázným novinářem) a Browningových Obyčejných mužů jsem občas musela párkrát mrknout, abych okolo sebe opravdu viděla obyčejné usměvavé pařížany a nikoli ke všemu pohotové řezníky, a procházení poznámek o terorismu mi taky zrovna nepřidalo. pan profesor vytáhl obočí na vrch hlavy a že ať mu to teda vysvětlím. po čtvrt hodině vypadal docela přesvědčeně, tak se konverzačně zeptal na diplomku. chyba lávky. téma nemám, approche nemám, ahnung nemám. co mám, je komplex méněcennosti ze svého potenciálního vedoucího, neboť drahý Emílio mluví pětkrát rychleji, než já myslím. to už pan profesor nevydržel a řekl mi: "ale to je zajímavé! slovo strach jste použila nejméně desetkrát, bezpečí třikrát a teď jste vytáhla komplex méněcennosti! bohužel vám s tím v této kanceláři nemohu pomoci."
"mám se vám natáhnout na canapé?" zavtipkovala jsem.
pan profesor notnou chvíli třeštil zrak. "sur le divan, vous voulez dire!"
aha. kanape ve francii, na rozdíl od divanu, zřejmě slouží k něčemu jinému než k psychoanalýze.

Žádné komentáře: