pondělí, července 28, 2008

z budapešti

Co se stane, zavřete-li čtyřicítku studentů z celého západního světa do takřka izolovaného domu na kopci? Neseběhnou dolů do jednoho z hlavních měst Evropy, ani se nezačnou nekontrolovatelně pářit. Naženou se do počítačové místnosti a v tichosti ťukají do klávesnice. První dvě minuty budou ještě obrazovky vícebarevné, jak studenti kontrolují své hotmaily a školní schránky. Následujících deset ale máte šanci sledovat na všech dvanácti počítačích dvanáct stejných bílomodrých rámečků Facebooku.

Letní škola maďarštiny je zážitek vskutku intenzivní. Je třeba nasoukat do hlavy maximum slovíček a gramatiky s minimem spánku. Ke konci dne se jazykové schopnosti většiny z nás doslova zhroutí. I z jednoduché věty se stává Babylon. Jedna Chorvatka mi takhle například vysvětlila, že její „Grossmutti macht other people’s clothes tiszta“. Italové se baví s Němci napůl německy, napůl maďarsky, Turek se mě pravidelně ptá, jestli „maš zapalovač počkej počkej?“ a všichni vespolek týrají angličtinu, ze které vypadávají slovesa a nikoho, ale opravdu nikoho to nevzruší. Dokonce i native speakři se radují jako děcka, když se jim podaří vzpomenout si na slovíčko v rodném jazyce. „It’s a sole, a sole! It’s a sole!“ skákal dnes Australan po chodníku, když přišel na to, že „spodek nohy“ má specifický název.

Fascinující je fakt, že jsme všichni hrozně motivés. S náhodným spolužákem máme dohromady minimálně dva jazyky, které oba umíme nesrovnatelně lépe než maďarštinu, a přesto vydržíme a u oběda koktáme po slabikách. Na druhou stranu – bez motivace by to asi nešlo. Výuka začíná v 9, končíme v půl druhé, ale do pěti sedíme ve škole na povinných přednáškách. Tolik času v kuse jsem se nesoutředila od prváku! Historii už máme za sebou, teď nás čeká moderní a lidové umění. V pátek odpoledne také nahrazujeme hodinu konverzace půlhodinou zpívání. Bude se nám hodit, kdyby se náhodou někdo z nás místo na Iron Maiden v rámci Sziget fesztivalu rozhodl vypravit na Magyar dal napja, Den maďarské písně. Zatím ale nedohlédneme než k nejbližší příležitosti vytradeoffovat spánek za noční Budapešť. Ej, vaj, ruca, ruca, kukurica derce!

10 komentářů:

r1 řekl(a)...

Budeš děsně vzdělaná. Doufám, že se s tebou nikdy nepotkám. hrozně bych se za svoji ignoranci styděl.

chloé řekl(a)...

r1: Cheche, tohle mě celkem nedávno napadlá o vás obou:-)

r1 řekl(a)...

Sem se sem pokoušel přidat ještě jeden komentář, ale asi ho sežral uthbák.

pseudointelektualka řekl(a)...

r1: to znelo straslive uprimne! akorat nevim, v cem ze me s chybama vykoktana veta "moc se mi libi vase mesto" dela vzdelance.
chloé (dlouhy é tu na madarsky klavesnici mam taky, hecs!): me to napada o vsech ostatnich. je treba to zapudit, nebo se s tim smirit. ja se rozhodla pro vareni a cokoladove dezerty.

Anonymní řekl(a)...

jaky rozdil je mezi studentem ze západního a z východního světa?

marlow

pseudointelektualka řekl(a)...

velký. například studentům z asie není rozumět, ať se snaží mluvit jakýmkoli jazykem. číňani jsou arogantní, japonci zamlklí a nespolečenští, vietnamci sice společenští, ale z nějakého důvodu se s nimi nikdo nechce bavit. arabové mají zase dost podivnou studijní morálku. kurdové jsou pohostinní a pilní, ale zase takový nějaký divný.
oproti tomu studenti z autrálie, ameriky, kanady a turecka dokonale splynou s evropskou studentskou směskou. dost kalej, úkoly dělaj podle nálady, mají vždycky nějaký podivný akcent, nekoukají vyděšeně na místní jídlo a aktivně se zajímají o kulturu hostitelského národa, kterou si i lehčeji osvojují.

Zdeněk řekl(a)...

vycerpavajici reakce :-)
jsem na to zvedavej

brunhilda řekl(a)...

olinko, ty jsi šílenec :-)

husokachna řekl(a)...

jak se dá na takovou školu madarštiny dostat? (to je od tvy uni?)

pseudointelektualka řekl(a)...

husokachna: www.scholarship.hu a ještě asi pět dalších možných cest, které mi jsou ale neznámé.