pátek, září 05, 2008

o stáří

"nejvíc by se mi ale stejně líbilo, kdyby člověk byl nejdřív starej a až pak mladej. že by si toho pak o hodně víc vážil," říká Jiří Mádl v rozhovoru pro dnešní Pátek.

ten kluk to má vymyšlený. já bych to taky brala. ne proto, abych si víc vážila, že můžu skákat přes kaluže a žiju v zemi volného pohybu osob a kapitálu. na to se přece stačí podívat na libovolnej film o druhý světový. spíš bych se potřebovala podívat na konec. abych věděla, že to všechno dobře dopadne. nebo, pokud ten konec zas tak slavnej bejt nemá, abych se pokusila těm mínusům svého budoucího života vyhnout.

5 komentářů:

husokachna řekl(a)...

baví se člověka dívat na film když zná jeho konec?

pseudointelektualka řekl(a)...

to víš, že jo. vem si všechna ta rámcová vyprávění. tam konec taky vlastně znáš, zajímá tě prostředek.

brunhilda řekl(a)...

no já mám trochu strach, že bych ve dvou letech strašně pila a kouřila, a ve třech bych si z toho všeho stáří podřezala žíly. asi si to nechám spíš na ty šedesátiny...

Zdeněk řekl(a)...

ja myslim, ze by to moc ku prospechu nebylo, clovek by furt myslel na to, jak ten konec zmenit/uzit si co nejvic/vyvarovat se chyb apod.

zoe řekl(a)...

obávám se, že na to, jak mít co nejpříjemnější konec lidi v jednom kuse myslej i takhle...
vtipný by na tom bylo, že v šesti letech by děti říkaly "až budu malá, budu letuška"
a na důchod by si člověk vydělával zpětně? úcta ke starším nebo k mladším? rada moudrých mladešinů? ježkovy voči...