čtvrtek, října 30, 2008

jak jsem narazila do sloupu

to jsem dneska šla se spolužáky po boulevardu saint-germain a tolik žvatlala a všem nabízela sušenky, až jsem si prendrovala un poteau dans la gueule. prostě jsem kráčela rázným tempem a najednou tam byl, tyčil se ve výši mých prsou, majestátně bílý, na vrchu s kouličkou. bum! blbej sloup.
navíc samozřejmě nevyrostl jen tak z ničeho nic. uprostřed chodníku stál proto, aby zabránil autům vjet do nějakýho ministerstva nebo ouřadu. což v praxi znamená, že ze mě měla bžundu nejen banda budoucích vědeckých špiček, ale i dva policisté/hlídači. (a teď, teď by měla přijít nějaká přímá řeč. jenže já si zaboha nemůžu vzpomenout, co mi říkali. zcela jistě hlesli konsternované "ça va?", ale to není příliš nosné. čtenářům se omlouvám.)

asi založím na facebooku group "contre les poteaux boulevard saint-germain". určitě je nás víc, o tom jsem přesvědčená.

3 komentáře:

Zdeněk řekl(a)...

jak ten naraz vypadal?
jestli je to moc slozity, tak by to chtelo rekonstrukci a video na youtube, to se ti bude hodit i pri zakladani ty skupiny ;-)

Most people call me Petr řekl(a)...

bud rada, ze byl ve vysi prsou, horsi je narazit do sloupu ve vysce oci...

Anonymní řekl(a)...

Jednou jsme šli (pět holek a Adam Votruba) z dějepisnýho semináře na Kampě, holky vpředu, my za nimi, a Adam to nabral do lampy, když poslouchal, co jsem mu vykládala o duševních poruchách. (Radši píšu tohle, protože sama už jsem vrazila nejmíň do dvaceti uličních falickejch výčnělků.) Ka