neděle, října 12, 2008

TGV

málodarmo, na cestování vlakem je něco úžasnýho. autobus je upatlanej a ukodrcanej, letadlo nebezpečný a nepřátelský, auto malý a namáhavý. ale vlak, to je prostě pohoda! zapadnete do sedačky, rozvalíte se na měkkém polstrování, dojdete si do jídelního vozu, přečtete maily. krajina za okny ubíhá pekelně rychle, vidíte, jak vlak předjíždí všechna ta auta, co musí šedesátkou... v neposlední řadě stačí být na nádraží v čas odjezdu, a ne hodinu předem kvůli odbavení. a můžete si dovnitř vzít vlastní flašku s pitím. a nůžtičky na nehty. a nechat si zaplý mobilní telefon. a vůbec.
taky ta atmosféra nádraží! moje nejoblíbenější je v řevnicích. tam se pod krovy prohánějí jiřičky a staví si hnízda. pak je dobré to v praze-bráníku. v čekárně s rozbitými okny a pochcanými zdmi leží bezdomovci a spí, místo nádražní hospody obsluhuje prokouřený vrchní v dřevěné budce metr krát dva, venku na lavicích sedí čundráci s krosnama. ani nádraží v mannheimu nebylo špatné. každou středu před ním rozprostřeli trhovci stánky a prodávali předraženou zeleninu. v noci byla budova osvícená fuchsiovou a modrou. i po desáté se v ní daly koupit základní potraviny, protože pojem večerka v baden-würtembergu neznají. a do toho všeho cestující, odnikud nikam, do přilehlých vesnic nebo třeba eurocity do paříže. v podzemním podchodu všichni spěchají, těší se, až vylezou zpátky na povrch a sednou na tramvaj.
největší nástupišťové vzrůšo jsem ale zažila ve čtvrtek na gare montparnasse. víte,přece žádné odbavování, žádné prosíme cestující, aby se dostavili 30 minut před odjezdem autobusu. pěkně na minutu přesně. tak přesně, že mi až v metru došlo, že sice na stanici montparnasse-bienvenuë jsem sice za 10 minut, ale dalších 10 mi bude trvat cesta nahoru na platformu, o které jsem notabene netušila, kde je. a tak jsem po slavném jezdícím pásu rapide 9 km/h utíkala, taška na kolečkách za mnou vlála a kymácela se ze strany na stranu, lidé nadávali a bránili mi v úprku. nedala jsem se. za minutu odjezd doběhnu do prvního patra a křičím na prodavače croissantů, kde je quai numéro 1. "to musíte nahoru!" ukazuje. ještě mám 30 sekund, říkám si a z posledních sil beru schody po dvou. vlak ještě stál, ale průvodčí měl jednu nohu ve voze. já přidala do sprintu a zběsile mávala. průvodčí opět vylezl na nástupiště, dveře TGV se nezavřely. rychle, rychle, gestikuloval ten dobrý muž. a já běžela.
patnáct vteřin jsem si připadala jako filmová hvězda. v závěrečné scéně filmu bojuje dívka na podpatcích s časem. styl běhu je neohrabaný, leč o to roztomilejší, vlasy za ní vlajou (škoda, že jsem se nechala ostříhat), taška se už ani nedotýká země, ale letí vzduchem. v obličeji se jí zračí duševní dilema: má se zastavit a srovnat tašce kolečka, aby jela rychleji, nebo ji má dál trhaně vláčet a nechat se tím zpomalit? když poběží i nadále tímhle lenivým tepmem, průvodčí možná řekne tant pis a nechá zavřít dveře. když se zastaví, řekne si ten v čepici nejspíš, že to vzdala. tak taškou dál škube a snaží se na udýchané tváři vyloudit omluvný úsměv.
"to bylo o fous," řekl průvodčí jenom, když se vlak rozjel se mnou na palubě.
"chrsí beaucoup," chrčela jsem.
"to je adrenalin, co?" prohlásil elegantní muž v obleku s černou aktovkou, který do prvních dveří doběhl o pět vteřin přede mnou a už se stihl lehce vydýchat.
ano. pokud zrovna nejste whitney houston v bodyguardovi, zastavit letadlo jen tak nemůžete. mávat na žlutý autobus v půlce křižíkové se také nedoporučuje. tenhle pocit vám dopřejí jenom dráhy. málodarmo.

9 komentářů:

kristinka řekl(a)...

je videt, ze nase nazory na means of transport se vyrazne odlisuji...
nevertheless, cetla jsem se zatajenym dechem a plna ocekavani, jak to cele dopadne ;)

Danka řekl(a)...

Svět internetu je možná ještě ironičtější než ten reálný. Těsně před tvým spotem jsem četla stesky kluka, který se včera ne a ne dostat z Prahy do Olomouce, protože všechny vlaky stály, ať už kvůli elektřině nebo sebevrahovi.
Tvůj spot je rozhodně povzbudivější *úsměv*

Ptáče řekl(a)...

Napsané výborně!
Z vlaků už tak nadšená nejsem - přikláním se ke Kristince:))

pseudointelektualka řekl(a)...

když o tom tak přemejšlím, trošku jsem to přehnala. nadšená jsem vlastně jenom z TGV a a la limite z euro/interCity. obyčejný rychlíky jsou strašný - na druhou stranu ale evokujou prázdniny, tak nevím.

danka: no jo no, ono se taky občas stane, že vypadne elektřina na trati a to pak v tom vlaku sedíš zavřená (jakože fakt zavřená! to nejde mechanicky otevřít bez toho, aby tě pak za to nezhaftli!) desítky minut. jenže pořád mi nikdo nevymluví, že vypadlá elektřina ve vlaku je lepší než vypadlej motor v letadle.

Ptáče řekl(a)...

Letadlo mívá těch motorů víc;).

r1 řekl(a)...

Já mám vlaky rád. Když sedím ve vlaku a dívám se z okna, dosahuji největšího možného soustředění na vlastní myšlenky. Může to ale být i riskantní, pokud mám zrovna depresivní období (Uznávám, že je to hloupé.).

Andulenka řekl(a)...

Vlaky jsou prostě luxusní :-)

zoe řekl(a)...

Jo, je to krása.
ALE!
To s těma Řevnicema je idealistický pohled člověka, který tam nebydlel a nezažil beznadějné čekání na vlak, který si /možná/ přijede kdy chce, jelikož spadnul centimetr sněhu. Za takové situace se ti to rychle okouká...

Cestuš řekl(a)...

Nejvíc se mi líbila ta představa "taška se už ani nedotýká země, ale letí vzduchem." :-D