pátek, listopadu 28, 2008

zlom

dospělost přichází na etapy. nejdřív splasknou dětsky baculaté tvářičky. pak získáte nové dovednosti. řídit auto, například. dojet na přednášku, i když není povinná. fulghum tvrdí, že člověk přestává být adolescentem, když dokáže strčit ruku do dřezu a hrábnout pro svinstvo, co ucpalo odpad. a ještě potom zjistíte, že spoustu věcí už neumíte. vystřihovat vločky z papíru. radši se nudit než se dívat na televizi. nebo rozevřít igelitový sáček.
"vodevři mi to," říkávala vždycky máma v carrefouru. já jsem protočila oči v sloup a jedním šikovným pohybem od sebe oddělila dvě stěny pytlíku. na jednu stranu jsem nemohla pochopit, jak může někdo dospělej neovládat tak základní gesto, na druhou jsem byla ráda, že pro ni můžu něco udělat, co sama neumí.
po letních prázdninách jsem se vrátila do paříže, šla nakoupit a u kasy zjistila, že mě můj bezchybný tríček na otvírání igeliťáků opustil. prostě je pryč. zkouším to minutu v kuse, třu suché prsty proti sobě, sáček se neodděluje a neodděluje. nakonec si prsty i olíznu, v duchu vidím odporné chlupaté bakterie z tyče v metru, ale nic nepomáhá. igeliťák zůstává v jednom kuse, za mnou fronta, prodavačka netrpělivá, ale zároveň chápavá. "ty oranžový jdou špatně," říká soucitně. zřejmě je to tajný znak jedné dospělé ženy druhé.

středa, listopadu 26, 2008

Hier bin ich Mensch

Praha, Vodičkova ulice.


Štúrovo, specifikace nadbytečná.


Budapešť, někde víceméně v okolí Váci utci.

teprve díky téhle jazykové mutaci jsem pochopila, co tím tvůrce sloganu myslel. maďaři se o žádný universalistický humanismus nepokoušeli, pěkně na rovinu napsali, že "tady jsem důležitý". no prosím, a nad tím jsem si musela několik měsíců lámat hlavu?

věnováno Chloé, která to tak pěkně vystihla.

neděle, listopadu 23, 2008

o věšáku

ta otázka mě pronásleduje už pátým rokem. proč tu proboha v týhle zemi neexistujou věšáky? čech si pověsí kabát na věšák i ve čtvrté cenové. francouz vejde do kavárny, sedne na židli, vyvlékne se z rukávů a tím pro něj otázka svršků skončila. na některých velmi vybraných místech věšáky mají (asi je obšlehli v alsasku od němců). například v Comédie française. ale i tam dámičky raději své norky valchují pod zadnicí, než aby je po dobu představení svěřily sličné slečně šatnářce.
myslím, že jsem na to konečně přišla. včera v paříži letos poprvé uděřily mrazy. během několika málo hodin teplota klesla z 16°C na nulu a začlo sněhopršet. živě jsem si vzpomněla na reklamní kampaň mairie de paris z loňské topné sezóny, která mě nabádala, abych v bytě neměla víc jak 19 stupňů, v ložnici pak nikdy nad 17. si j'ai froid, je mets un pull, suše umlčovali argumentaci zastupitelé. celý loňský rok jsem to zkoušela. měla jsem na sobě košilku, tričko, svetřík, svetr, přes záda deku, na nohou ponožky, teplé ponožky a huňaté chlupaté termobačkůrky, ale nic nepomáhalo. prsty nad klávesnicí stejně zamrzaly. včera, s první klendrou, mi došlo, že jsem se sice zkoušela asimilovat, ale dosť bolo, letošní zima bude jiná. šla jsem a koupila si kamínka.
odpověď na neexistující věšák je totiž následující: voni jsou tady tak vymrzlý ze svejch ledovejch domovů, že se ani v divadle nevohřejou! kabát nesvlíkaj pravděpodobně ani do postele - jinak si to v těch 17 stupních neumím představit - tak co by ho odkládali v hospodě nebo ve škole. já se ale nedám. voni do mě zimou, já do nich věšákem. uvidíme, kdo s koho.

úterý, listopadu 18, 2008

neděle, listopadu 09, 2008

mobile phone pics

aneb cvičení v oblíbeném facebookovém žánru

srpen 2008

toto je informační tabule v ulici, která vás vyvede až na budínský hrad. šplhali jsme na něj někdy okolo půlnoci, podívat se na osvětlenou Pešť, chvílemi jsme říkali och a ach, chvílemi jsme se do sebe snažili nasoukat poslední nová maďarská slovíčka, ale většinu času jsme mlčeli, protože po čtyřech probdělých týdnech už na mluvení nezbývá síla. pak jsme narazili na tuhle značku.
"podívejte!" (zrádný imperativ ve druhém čísle plurálu, který nikdo nikdy pořádně neovládá.)
"co to proboha je?" (zrádná otázka v třetí osobě signuláru, ve které se nesmí použít sloveso být.)
"to je... hm, nic nám to nezakazuje, ani to není varovná značka!" pustil se do vysvětlování Balázs. "prostě nám jenom oznamují, že tu chodí pánové v klobouku ze schodů dolů a odhazují hvězdičky."
v tu chvíli mi došlo, že i ty první roky maďarštiny na něco byly. v lekci tři, "popis osob a předmětů/u toho vás nenásilně naučíme tvořit přídavná jména, kdyby vám to jako nedošlo", se totiž každý student dozví, že klobouk se řekne kalap a muž v klobouku kalapos ember. že to ovšem jednoho dne uslyším v praxi, v to jsem se nikdy doufat neodvážila.

(kdybyste někdo věděl, co ta značka znamená, tak... ale vlastně si nejsem jistá, jestli to chci vědět. kalapos emberek, který odhazujou csillagokot, tomu místu dodávají zvláštní magii.)

sobota, listopadu 01, 2008

nachgiebig

nachgiebig = poddajný, vláčný, povolný.

zäh

zäh = houževnatý.