pondělí, ledna 05, 2009

nadšená

obvykle jsem opatrná se sděleními, že na západní straně hranic je tráva zelenější, nebe modřejší, záchody paušálně čistší a jako bonus se tam všude v malebných rustikálních zákoutích povaluje po stráních mlha*. žiju na západě dost dlouho na to, abych věděla, že záchody ve francii jsou něco strašného, tráva často spálená, protože kvůli suchům platí zákaz kropení, nebe v industriálním porúří páchne stejně jako u nás a ta roztomilá mlha občas zakrejvá, mrcha, eiffelovku. prostě se mi často nestává, že bych si o něčem po vzoru generace našich rodičů pomyslela - sakra, tohle by v tom našem postkomunistickém marasmu nešlo.
dneska mě ovšem jeden takový zážitek trknul přímo do čichových buněk. vejdu takhle do monoprix, koupit si džus a bagetu ke snídani. jenže bageta ve svém regálu není. vyprodány jsou i všechny druhy chleba. tak si řeknu, no dobře, půjdu k předním kasám, zaplatím nákup, co mám v košíku, a bagetu koupím v pseudo-pekařství, které je k monoprix přidružené. pro lepší představu: pekařství je součástí řetězce a není od samoobsluhy oddělené ničím kromě právě kas. je to praktické, protože spousta sekretářek, co si do monoprix chodí pro něco malého k obědu, si koupí bagetu a předraženou půllitrovku koly v boulangerie a do supermarketové části ani nepáchne. tak si tam tak stojím ve frontě a najednou vidím, jak se mladík u vedlejší kasy protahuje okolo pokladní, od pekaře si bere bagetu, podává ji zpátky ženské na kase a platí všechno dohromady. "promiňte, můžu si vzít bagetu tam a zaplatit ji tady?" ptám se prodavačky. otráveně kývá hlavou.
a teď, teď to přijde. pekař mi dá bagetu, která mi voní pod nos, já mu řeknu, že zaplatím jinde, a on se jen usměje. jenže pokladní, když na mě konečně přijde řada, už zcela očividně zapomněla, jak to se mnou a s mým pečivem bylo. "tu bagetu už jste platila?" zeptá se. "ne," odpovídám. popaměti naťuká do mašiny kód a jede se dál.
a já si najednou říkám, že tenhle systém by u nás v český republice fungoval tak dva tejdny.

(pořád to nevysvětluje, jaktože funguje tady. francie není skandinávie, není to země pověstná tím, že by její obyvatelé byli nějak extrémně čestní. často se tak ale všichni chovají. málokdy po vás chtějí "notářsky ověřenou kopii", jako oficiální dokument jim stačí kopie vyjetá na faxovém papíru. nevím. taky to možná může být tím, že zákazníci monoprix patří do vyšší střední vrstvy, která nekrade. nebo tím, že i kdyby čas od času kradli, jedna bageta za 90 centů síť supermarketů nezabije a slušní zákazníci zůstávají spokojení, že se jim důvěřuje. nebo to všechno možná stojí na tom černošském pracovníkovi ochranky v šik uniformě, který se tváří tak důležitě, jako by byl přinejmenším státní úředník nebo železničář. opravdu netuším. ale poprvé za dlouhou dobu pochybuju, že by to mohlo fungovat u nás, v tom postkomunistic- )

--------------------------------------------------------------------------------
* Holeček, Z., (2007): osobní rozhovor s autorem na bavorské hranici. Student Agency, Rozvadov.

8 komentářů:

Zdeněk řekl(a)...

u mlhy ti chybi citace :-P

(vidim v tom principal-agent problem, coz mne nijak neuklidnuje, takze zpatky k micru)

PJ řekl(a)...

Nevidel bych to tak zle ...
Kdyz muze fungovat samoobsluzna pokladna v Tescu ( http://ekonomika.idnes.cz/reportaz-nove-pokladny-v-tesku-obsluhuji-sami-zakaznici-pe4-/ekoakcie.asp?c=A080804_160835_ekoakcie_fih ) Casem budou i bagety ...

;)

Anonymní řekl(a)...

Nakupuju v jednom řeznictví, kde kasy jsou úplně jinde něž pulty, takže u kasy hlásím, kolik mám platit, jen podle toho, co mi člověk u pultu poví. Co já si pamatuju, přesně stejnej systém mají minimálně sedmnáct let (tehdy jsme tam začali nakupovat po cestě z Rolničky) a minimálně na třech svých pobočkách. Udivuje mě to dodnes. Ka

Netopýr řekl(a)...

Je vidět, že na západě žiješ dost dlouho, ale v ČR jsi asi mimo Prahu moc dlouho nežila;-).

pseudointelektualka řekl(a)...

PJ: ty jo, hustý! akorát nechápu, proč se musí u placení kartou volat asistent. normálně když si kupuješ lístek na vlak kartou všude po světě (v čechách jsem to ještě nezkoušela), tak ji tam taky jen strčíš a nazdar. na druhou stranu je to tak asi správně, člověk se pak cítí jistější, že si tu jeho škrábanici někdo prohlídnul.
ka: no právě, uviduje.
netopýr: já si docela dobře umím představit, že to funguje v říčanech, řevnicích a na deštný, možná i u nás v koloniálu na rohu. vtip je v tom, že tady taky bydlím v hlavním městě a tím monoprix projde denně masa lidí. je srovnatelný asi s albertem na andělu, takže velký a relativně nepřehledný, se spoustou kas. jak je to teda možný?

ajchlinka řekl(a)...

Týýý bláho, no to je pěkný, Vídeň je taky poměrně dost založená na důvěře - tak třeba platit kartou jen tak, že jí člověk zasune do terminálu a hned zas odendá, je dost zajímavý
A samoobslužný pokladny v Tescu jsou úplně boží

husokachna řekl(a)...

zákazníci monoprix nepatří podle mě do vyšší střední vrstvy. to dělá zdání vyšších cen způsobených ale tim, že ty supermarkety maj často v centru. i hadry, co tam prodavaj, sou za běžnou cenu. alespon v Grenoblu tam nakupovali všichni napříč sociálními třídami.

pseudointelektualka řekl(a)...

hm, to je zajímavý, v dijonu bylo jedno monoprix v centru a taky tam nakupovali všichni. ale myslím, že jsme se o tom jednou učili ve škole a že právě vyšší střední třídu (nebo aspoň střední třídu) oni cílujou. taky mě možná mate to, že bydlím ve čtvrti, kde nic jinýho než mladá profesionální střední třída není. (ale tou vyšší si jistá nejsem, to je fakt.)