čtvrtek, března 19, 2009

na barikády!

včera večer jsem měla chuť napsat post o tom, jak jsem šťastná, že jsem se konečně po takřka čtyřech letech univerzitního školství ve francii dočkala nefalšované stávky a blokády školy. byla jsem z toho vskutku nadšená. v úterý v podvečer si takhle sedíme na maďarštině, když vtom zaklepe na dveře appariteur (něco jako školník křížený s vyhazovačem, ale v obleku a kravatě). že prý evakuují celou budovu, protože amphithéâtre Boutmy je okupováno demonstranty a že musej co nejrychleji školu zavřít. já jsem vyvalila oči a zasmála se. když se totiž na začátku hodiny maďarštinářka ptala, "mi a baj lent", tedy co je tam v přízemí za problém, všichny jsme jenom mávli rukou. koho to zajímá, nějaký stávky a manifestace jsou furt všude. na naší škole sice většinou skončí diskuzí a za vrchol agrese lze považovat mladé trockisty, kteří s extatickým výrazem proroků cpou studentům ve dveřích propagandistické letáky, ale co, tak tentokrát dělaj trochu brajgl. dokonce když jsem si sešla pro vodu, musela jsem se smát. před amphi Boutmy stála hrstka týpků v arafatech a zpívala: "lundi, c'est la grève, mardi, c'est la grève, mercredi, c'est la grève - aussi!" rozestoupili se však přede mnou řádně a včas, takže jsem ani nedostala šanci se rozčílit. konec konců, jak bych také mohla, když mi právě došlo, že ve francii existuje i stávkovací písnička, kterou podle všeho zná celá země! a tak jsem opět vylezla ona tři patra po ošmajdaných pseudomramorových schodech do učebny maďarštiny, všem oznámila, že dole jsou jen nějací šašci, a jala se procvičovat ok a cél.
proto když k nám mezi dveře strčil hlavu nebohý appariteur, radostně jsem smíchy zazurčela. konečně! konečně zažiju ten mai soixante-huit, o který se tu všechny generace jaro co jaro pokouší! "mais compatissez un tout petit peu!" udělal na mě appariteur ty-ty-ty. "jsou to naši studenti?" ptám se ho. "podle všeho ne," pokrčil rameny. poslušně jsem si tedy sbalila věci a sešla se spolužáky ven. atmosféra byla úžasná. před hlavní budovou v malé, úzké uličce, která se zaplní o každé přestávce, byla hlava na hlavě a všichni si podle všeho nezvyklou situaci užívali stejně jako já. nad námi zapadalo jarní slunce, okolo nás těžkooděnci, z prvního patra vystrkovali na pozadí měkkého světla zářivek hlavu arafatové s červeným transparentem a studenti na ně dělali pobavené bú. v jednu chvíli se dokonce jeden z nich vyšplhal na stojan pro kola, aby měl lepší rozhled. "podívejte! támhle už lezou na barikády!" vykřikla jsem. protože to ale bylo v sedmém arrondissementu, a nikoliv v saint-denis, měl náš barikádník na sobě draze vypadající tmavěšedý oblek a kravatu. chvilku jsem se neznámými vjemy opájela, omámena vydařeným jarním večerem, a domů jsem odjížděla s úsměvem od ucha k uchu.


to jsem chtěla napsat včera. dneska si v osm večer vykračuju do knihovny a v duchu si pochvaluju, jak je prima, že konečně prodloužili otvírací dobu. opravdu jsem se těšila, až si v klidu najdu místo k sednutí bez boje a odstrkování konkurentů, najdu si potřebné knihy a do půl desáté budu číst. jenže knihovna byla temná a místo dveří stažené železné rolety. zato v baru na rohu to žije - vevnitř hraje hudba, venku stojí mezi sklem z rozbitého půllitru kuřáci. mezi nimi spolužačka. "jak to, že je bibli zavřená?" zaútočím na ni bez pozdravu, ačkoliv si jsem takřka jistá, že a) to není její chyba, b) má knihovna ausgerechnet ve čtvrtek jen do sedmi, takže jsem to zblbla já. "v pět zavřeli celou školu," říká. "kvůli manifestaci. proto jsou tu ty těžkooděnci, vidíš?" aha, takže ten rozbitý půllitr byl dost možná cocktél molotov.

pánové a dámy, tady přestává všechna sranda. vyklidit na dvě hodiny školu, protože skupinka cizích studentů a profesorů (!) chce udělat gesto, d'accord. ale zavřít podruhé v jednom tejdnu knihovnu? komu to prospěje, soudruzi?

čtvrtek, března 12, 2009

säuseln, rieseln

säuseln = ševelit, šelestit.
rieseln = zurčet, crčet.

dvě slovesa z posledních stránek Pochodu Radeckého, konkrétně ze smrtelné postele Franze Josepha:

Manchmal erkannte [der Kaiser], daß der Regen das sanfte Rieseln vor dem Fenster verursachte. Bald darauf aber vergaß er, daß es der Regen war. Und er fragte ein paarmal seinen Leibarzt: "Warum säuselt es so?" Denn er konnte nicht mehr das Wort "rieseln" hervorbringen, obwohl es ihm auf der Zunge lag. Nach dem er aber nach dem Grund des Säuselns gefragt gatte, glaubte er in der Tat, lediglich ein "Säuseln" zu hören. Es säuselte der Regen.

pozorný, němčinou vládnoucí čtenář si povšimne také onoho všudypřítomného lediglich. fanoušek ustálených slovních spojení s radostí pohlédne na "auf der Zunge liegen". to jen tak na okraj.

denn es scheint, že s finálními větami mistra Rotha zmizí na nějakou dobu i tato kolonka. v rámci přípravy na psaní diplomky jsem zakoupila oxfordský školní slovník synonym (Learn new words easily, Find another word quickly and correctly, Become a WORD EXPLORER!) a dala jsem se do čtení britských klasiků, proudly sponsored by zdeněk and his studijní pobyt ve střední anglii. Brideshead Revisited snad mým účelům poslouží dobře. Waugh hned v předmluvě píše, jak jeho psaní ovlivnila druhá světová válka:

"It was a bleak period of present privation and threatening disaster - the period of soya beans and Basic English - and in consequence the book is infused with a kind of gluttony, for food and wine, for the splendours of the recent past, and for rhetorical and ornamental language, which now with a full stomach I find distasteful."

je tedy docela dobře možné, že zavedu kategorii "Distasteful Ornamental Language and Pretentious Vocabulary That Might Come in Handy When Writing a Master's Thesis". ale pokud někdo náhodou víte o nějaké prima stránce, která tuto práci odvedla za mě, do komentářů s ní a zůstanete ušetřeni.

čtvrtek, března 05, 2009

úklidová frenzy s pseudointelektuální závorkou

podobně jako většina studentů se vrhám na úklid bytu takřka výlučně ve chvíli, kdy se mám učit. zadek před prázdnou wordovskou stránkou chvíli neposedí a hned by utíkal za luxem nebo rantlem umyvadla. většinou skončím u hory nádobí, protože ta je bezedná a věčná. občas se dokonce pustím do umývání odpadkových košů. ale šmejdit prachovkou po zastrčených koutech, na to mě pořád ještě neužije.
proto jsem sama sebe vyděsila, když jsem se dneska o deváté večer probrala z uklízecího transu. dobrých pět hodin jsem střídala navlhčené hadříky, suchou norskou prachovku, drátěnku, mokrou norskou prachovku, podivnou žlutou houbičku, která jako zázrakem odstranila černé škrábace způsobené nepsrávným použitím drátěnky, a štětku na nádobí, à frotter comme une dingue. (až jednou budu velká a vystuduju ten M2 Recherche sociologie médií, napíšu si diplomku na intratextualitu na blozích, protože mi přijde jako jedna z nejvýraznějších charakteristik tohohle média/žánru, která navíc spojuje klasický literární postup s novou technologií a formou a zároveň se způsobem vnímání zprávy. tím chci říct, že spisovatelé odkazují na předešlé kapitoly odjakživa, ale takový blogger vychází z předpokladu, že jeho staré posty všichni nečetli, tak tam hodí hyperlink sám na sebe. v tý diplomce to bude samozřejmě mnohem lepčejší.) v jednu chvíli jsem se dokonce přistihla, že radostně a velmi hlasitě výskám - to když se mi podařilo vydrhnout vanu do leskla. potom jsem ale ve svém studentském příbytku začla hledat skleněný lustr, abych ho mohla namočit do jaru a vyleštit, a tak mi došlo, co to vlastně dělám.
panebože, začátek března, lustr v jaru - tohle je regulérní jarní úklid!

úterý, března 03, 2009

der Altweibersommer

der Altweibersommer = babí léto.

od dětství v babím létě slyším motýla babočku. něco šmetrlinkatýho a roztomilýho. němčina mě ale definitivně připravila o všechny iluze. z altes Weib žádná krása vzejít nemůže.

neděle, března 01, 2009

töricht

töricht = pošetilý, bláhový.

lediglich

lediglich = pouze, toliko.