úterý, května 12, 2009

šestkou v pondělí večer

trhnutím otevřeli dveře a všem čtyřem cestujícím ve vagónu oznámili, co bude následovat.
"bootyshake!" zahlásili a dvě stanice dávali k dobru francouzské rapové písničky a nesouvislé věty, jaké člověk většinou slyší u dětí, když se snaží napodobnit mluvu dospělých. dohromady to skládalo prazvláštní konverzaci: ty vole, vole, to snad neni možný, bootyshake, ale ne, to tak a náhodná jednoslabičná citoslovce. seděla jsem k nim zády, takže jsem nemohla vidět ani to, jestli opravdu jsou, kým se být zdají, tedy rádoby drsnými hochy z předměstí, ani těch pár hvězdiček v oknech sošných pařížských činžáků, ve kterých se každou celou odráží blikající eiffelovka.
"ah! elle clignote!" prohlásil najednou jeden.
"c'est toi qui clignotes!" odbyl ho mechanicky jeho kamarád.
"non mais la tour eiffel clignote!" trval si první na svém.
pán naproti se společně se mnou pousmál. tohle je paříž - když šestka přejíždí přes most od bir hakeimu na trocadéro, celý vagón vždycky ztichne a pár desítek sekund nedýchá, přestože většina cestujících tou trasou spěchá dennodenně do práce. některé pohledy se prostě dotknou i nezvdělané teenagerovské duše, která neumí utvořit větu s přísudkem a podmětem a za krásu se rozhodla považovat polonahé černošky v MTV R'n'B relacích. některé pohledy prostě shakujou booty.

2 komentáře:

Klára řekl(a)...

oh oui! jedna z nejkrásnějších pařížskejch stanic...
stejně jako Jaures na dvojce. Ta malebná oblina, při níž se večer zablýsknou světla vozu nad kanálem St. Martin a v dálce se poprvé objeví záře Montmartru...

pseudointelektualka řekl(a)...

ty jo, já se přiznám, že jsem dvojkou jela poprvé až včera, pokud nepočítám jednu stanici k přestupu na pigalle, a to ani nebylo tam nahoře, ale čtyři stanice na nation. noční bercy ale taky stojí za to. ale asi to teda pojedu zkusit, píšu na seznam. (to ti nejspíš něco připomíná.)