neděle, června 28, 2009

incongruous

incongruous = neslučitelný, nesourodý, odporující si.

oblíbené slovo Davida Lodge, který je pro rozšiřování slovní zásoby vhodnější než ten Waugh, co mi leží na nočním stolku. Lodge je popař. pseudointelektuální vyprávění stojí víceméně na vyčtu sexuálních frustrací, kterými jeho mužští hrdinové trpí, v protikladu k lákadlům, kterým jsou den co den od šedesátých let vystaveni. panoptikum univerzitních profesorů je sice karikaturální, ale stále legrační, a všichni hrdinové berou život s optimistickou lehkostí. a především: nezvyklejší slovíčko hodí Lodge maximálně jednou za pár stránek, vložené mezi pár lechtivých scén a výsměch univerzitnímu kariérismu. není mu možné upřít pedagogický talent: incongruous jsem našla od začátku knihy třikrát. takhle se učí blbci anglicky.


čtvrtek, června 18, 2009

neděle, června 14, 2009

perfunctorily

perfunctorily = povrchně, ledabyle.

sobota, června 13, 2009

nějak moc rychle

jdu spát v neděli plná dobrých předsevzetí do nového týdne, ve kterém za těch pět pracovních dní pohnu s diplomkou a vyřídím nějaké to papírování. pak se probudím, on je čtvrtek a z plánu jsem toho teda moc neudělala. nějaké to přejíždění mezi dvěma městy a najednou je měsíc fuč. dřív čas ubíhal taky, ale ne takhle skokově. plynul od rána do večera, ne od neděle do čtvrtka.
politicky jsem se aktivně angažovala ve volbách - srdcem a statusy na facebooku, které měly za úkol přesvědčit mé známé, že mají volit stejně jako já. dala jsem si rande s vedoucím diplomky, který se na mě podíval prázdnýma očima a řekl: "jasně, podle schmidta... kterýho schmidta že? jsou asi čtyři, víte...". já chvilku mrkala a přemýšlela, jestli se začít rozčilovat, že si nepamatuje, že mi tu schmidtovou sám doporučil a jak z toho byl nadšenej, nebo mu celé mé plány začít znovu vysvětlovat od začátku. místo toho jsem se nakonec rozhodla co nejvíc neutrálně prohlásit: "vivien. vivien schmidt." jedna doktorandka mi potom řekla, že je normální, že na mě můj vedoucí kašle, když jsem mu dopředu o vánocích řekla, že doktorát možná ano, ale na sciences po a u něj rozhodně ne. tohle kdybych tak věděla dopředu...
nicméně jsem odjela do bratislavy dělat fieldwork, empiriku, terrain, atd. díky L., kterou jsem neviděla od mannheimu, jsem prožila takřka transcendentální zážitek: chodí spát brzo, protože ráno vstává, aby si ještě před prací zaběhala. všichni její spolubydlící jakbysmet. takže když jsem se z jednoho rozhovoru vrátila ve 22.41, byla v celém bytě tma a mně bez internetu a televize nezbylo nic jiného, než si jít taky lehnout. týden vstávání v 8.00 spolu s letním středoevropským sluncem byl zajímavou zkušeností. bohužel nepůjde v paříži reprodukovat, protože - no protože tam sluníčko začíná pořádně svítit o hodinu později a stejně je tam imrvére zataženo.
krom toho mi bratislava přinesla regulérní kulturní šok. v životě jsem neviděla tolik krásných, bezchybných, dokonale opálených a vysportovaných žen v tak luxusních šatech jako v centru blavy. všechny vypadaly jak ze žurnálu a o tom, co celé dny dělají, jsem se mohla jen dohadovat. pak jsem ale jednu z nich potkala v kanceláři consultingové firmy. měla na nohou úžasné růžové deseticentimetrové podpatky a přes svých 90-60-90 natáhla lehoulinké šatičky ve stejném odstínu. netvářila se, že je sekretářka. L. mi potom řekla: "my na to máme tady speciální slovo. hovorí sa jim pipiny." to je rozhodně přijatelnější vysvětlení, než že jsou to všechno konzultantky, a tudíž ještě navíc bohatý a chytrý.
nejpodstatnější novinkou bratislavského výzkumu a zároveň i posledních týdnů je oznámení, že jsem konečně ochutnala Sedita Mätu, po které jsem toužila od chvíle, kdy jí Alenka dala body s tím, že "máta příjemně podtrhuje chuť tuku a cukru". dámy a pánové, mátomilové, vyražte k našim východním sousedům, popřípadě do dobře zásobeného koloniálu, a jděte do Mäty. stojí za to.