sobota, června 13, 2009

nějak moc rychle

jdu spát v neděli plná dobrých předsevzetí do nového týdne, ve kterém za těch pět pracovních dní pohnu s diplomkou a vyřídím nějaké to papírování. pak se probudím, on je čtvrtek a z plánu jsem toho teda moc neudělala. nějaké to přejíždění mezi dvěma městy a najednou je měsíc fuč. dřív čas ubíhal taky, ale ne takhle skokově. plynul od rána do večera, ne od neděle do čtvrtka.
politicky jsem se aktivně angažovala ve volbách - srdcem a statusy na facebooku, které měly za úkol přesvědčit mé známé, že mají volit stejně jako já. dala jsem si rande s vedoucím diplomky, který se na mě podíval prázdnýma očima a řekl: "jasně, podle schmidta... kterýho schmidta že? jsou asi čtyři, víte...". já chvilku mrkala a přemýšlela, jestli se začít rozčilovat, že si nepamatuje, že mi tu schmidtovou sám doporučil a jak z toho byl nadšenej, nebo mu celé mé plány začít znovu vysvětlovat od začátku. místo toho jsem se nakonec rozhodla co nejvíc neutrálně prohlásit: "vivien. vivien schmidt." jedna doktorandka mi potom řekla, že je normální, že na mě můj vedoucí kašle, když jsem mu dopředu o vánocích řekla, že doktorát možná ano, ale na sciences po a u něj rozhodně ne. tohle kdybych tak věděla dopředu...
nicméně jsem odjela do bratislavy dělat fieldwork, empiriku, terrain, atd. díky L., kterou jsem neviděla od mannheimu, jsem prožila takřka transcendentální zážitek: chodí spát brzo, protože ráno vstává, aby si ještě před prací zaběhala. všichni její spolubydlící jakbysmet. takže když jsem se z jednoho rozhovoru vrátila ve 22.41, byla v celém bytě tma a mně bez internetu a televize nezbylo nic jiného, než si jít taky lehnout. týden vstávání v 8.00 spolu s letním středoevropským sluncem byl zajímavou zkušeností. bohužel nepůjde v paříži reprodukovat, protože - no protože tam sluníčko začíná pořádně svítit o hodinu později a stejně je tam imrvére zataženo.
krom toho mi bratislava přinesla regulérní kulturní šok. v životě jsem neviděla tolik krásných, bezchybných, dokonale opálených a vysportovaných žen v tak luxusních šatech jako v centru blavy. všechny vypadaly jak ze žurnálu a o tom, co celé dny dělají, jsem se mohla jen dohadovat. pak jsem ale jednu z nich potkala v kanceláři consultingové firmy. měla na nohou úžasné růžové deseticentimetrové podpatky a přes svých 90-60-90 natáhla lehoulinké šatičky ve stejném odstínu. netvářila se, že je sekretářka. L. mi potom řekla: "my na to máme tady speciální slovo. hovorí sa jim pipiny." to je rozhodně přijatelnější vysvětlení, než že jsou to všechno konzultantky, a tudíž ještě navíc bohatý a chytrý.
nejpodstatnější novinkou bratislavského výzkumu a zároveň i posledních týdnů je oznámení, že jsem konečně ochutnala Sedita Mätu, po které jsem toužila od chvíle, kdy jí Alenka dala body s tím, že "máta příjemně podtrhuje chuť tuku a cukru". dámy a pánové, mátomilové, vyražte k našim východním sousedům, popřípadě do dobře zásobeného koloniálu, a jděte do Mäty. stojí za to.

2 komentáře:

Klára řekl(a)...

!!!
Mata je můj největší objev minulého týdne! Je to sušenka sušenek a tak vážení, kašlete na tatranky a přijeďte na karlínský náměstí, u místních vietnamců zbývá ještě půlka krabice!!!

Enykl řekl(a)...

Nech si dát rovnátka a (první) týden se povleče neskutečně. Věř mi, že si bolestivě uvědomíš každičkou minutu a budeš jen tiše závidět těm, co píšou o tom, jak týden utekl! (A i představa nové dobré sušenky je vystřídána vizí toho, že ti polovina z ní zůstane zamotaná do drátů)