úterý, července 28, 2009

suvenýry

(en hommage à tweete.)

v rámci stěhovacího úklidu jsem našla permanentky na MHD z tří různých evropských měst.

carte orange (fotka à la masový vrah s růžovým šátkem místo arafata),
általános bérletigazolvány (šilhavé dvanáctileté děcko),
oyster card (bez fotky, zato s reklamou na IKEA).

protože jsem dívka poučená mnoha stěhováními, šly samozřejmě všechny tři do koše. ale jestli někdy pocítím touhu něco sbírat, budu těch kartiček litovat.

neděle, července 26, 2009

pracovní úraz

psala jsem v minulém příspěvku něco o nějaké vis maior, která by mě měla vysvobodit ze zajetí diplomky? no, to jsem ještě netušila, že opravdu zasáhne. spokojeně jsem do ťukání na počítači šlápla a odeslala vedoucímu pěkných 25 stránek textu, aby se na ně mohl podívat a pomoci mi trochou té konstruktivní kritiky. to také udělal. přesto když jsem se hrdě nabídla, že do konce týdne pošlu další výtvory, mi oznámil, ať si s tím nedělám hlavu, že jede na dovolenou.
takže jsem se odebrala domů šťastná jak po dvou zelených a jala se sledovat televizní zprávy a užívat si darů monoprix, o kterých už dopředu vím, že mi budou strašně chybět. do čech jsem ještě volala večer s tím, že mě trochu bolí pravej ukazováček, ale že to snad přes noc přejde.

nepřešlo. v surrealistických pět ráno mě probudila tepající bolest a ukazováčkem jsem nemohla ani hnout. doktor se na mě podíval a oznámil, že to je "curieux, très curieux". hotový sherlock holmes.
"to máte jako z psaní na počítači, ano?" zeptal se nevěřícně. prý nic podobného ještě nikdy neviděl. pak prohlásil, že "je tam asi nějakej zánět", zřejmě šlachy, a dal mi prášečky, mastičku a dobrou radu nad zlato: čtyři dny nepoužívat a následně nepřepínat.
"bylo by dobré," zamyslel se nakonec u dvěří jako inspektor colombo, "kdybyste potom hned nezačla dělat ten pohyb, kterým jste si to přivodila." to znamená žádné klikání myší, scrollování, ani psaní.
lenka mi kdysi vyprávěla, jaké to je, pracovat pro velkou nadnárodní společnost. mimo jiné to znamenalo, že se všem zaměstnancům po určitém počtu úderů zablokoval počítač a jal se s nimi na pár minut protahovat zápěstí, prsty a tak dále. v praxi tedy člověk hýbal rukou nahoru a dolů a když se rozhlédl po open spaceu, viděl své kolegy, jak dělají ve svých kukaních tytéž pohyby o pár taktů dopředu či pozadu. "jak magoři," smála se tehdy lenka a já s ní. určitě nějaký bláznivý amíci, který někdo zažaloval. dneska mi to připadá jako výborný nápad.




jako bonus přidávám pár poznatků.

běžné denní úkony, které se jenom levou prostě dělat nedají:
vyčistit si zuby,
zapnout řetízek za krkem,
validovat navigo v turniketu v metru, kterej je všude pouze po pravé straně. proč se proboha leváci nevzbouří? vždyť to je jasná diskriminace!

věci, ke kterým prostě potřebujete ruce minimálně dvě:
mytí nádobí,
krájení chleba,
mazání chleba,
mačkání česneku,
zavazování si tkaniček,
fénování vlasů,
smotávání vlasů do gumičky,
zapínání libovolných zipů.

činnosti, které jdou oproti očekávání poměrně snadno:
nanášení makeupu a řasenky,
přeučení se na myši na levou,
luxování,
psaní (tužkou, propiskou).

neděle, července 12, 2009

The question is, therefore, how can literary criticism...

v již zmiňovaném Lodgeovi je postava australského profesora, který se zasekl nad příspěvkem pro konferenci o literárním kriticismu. už napsal čtyři stránky. jsou to dobré čtyři stránky, kvalitní. jenže ať se snaží, jak se snaží, nemůže se dostat přes větu, která by to měla všechno rozjet, a že zkouší opravdu všechno:

To try and recover the impetus of his argument, he is copying out what he has already written, from the beginning, as a pole vaulter lengthens his run-up to achieve a particularly daunting jump. His hope is that the sheer momentum of discourse will carry him over that stubborn obstacle which has delayed him for so long. So far it is going well. ... He tries to suppress his own knowledge of what comes next, tries not to see the crucial passage looming ahead. He is trying to trick his own brain. Don't look, don't look! Keep going, keep going! Gather all your strength up into one ball, ready to spring, NOW!

The question is, therefore, how can literary criticism maintain its Arnoldian function of identifying the best which has been thought and said, when literary discourse itself has been decentred by deconstructing the traditional concept of the author, of 'authority'. Clearly

Yes, clearly...?

Clearly

Clearly what?
... Rodney Wainwright slumps forward on to his desk and buries his face in his hands. Beaten again.


celý Small World končí fraškou, v rámci které Rodneyho Wainwrighta zachrání zázrak. když má svůj příspěvek přečíst auditoriu, najednou se objeví zpráva, že se v hotelu vyskytl případ leginářské nemoci, a všichni účastníci se rozprchnou ve zděšeném mumraji. srdce všech flákačů všech univerzit světa plesá, protože v takovou force majeure všichni tajně doufáme. že shoří škola, přestane fungovat internet v celé evropě, zruší se kvůli stávce tramvajáků vyučování...
počítat s tím ovšem nemůžeme. proto se teď rozhoupu a jako skokan o tyči překonám překážku, nad kterou sedím už tři dny:

In fact, the emphasis of the government’s pension reform campaign was not on communicating with the public via the media, and newspapers in particular, but rather in more direct forms of contact.

držte mi palce.

sestry v akci

po ránu v metru většinou nesedím jen tak nečinně. před první stanicí stihnu dojíst rohlík, co jsem narychlo zabalila do alobalu, a nenápadně ze sukně shazuji drobky na zem. zahrabu v kabelce, vytáhnu rtěnku a pomocí odrazu v okně se namaluju. za zbylých 10 minut musím dočíst všechny ty povinné četby, na které jsem večer zapomněla. taková studentská klasika, řekla bych. jenže v pařížském metru se nesnídá, zřejmě proto, že namáčet si bílej toustovej chleba do misky s kafem by bylo docela nepraktický, a s tím malováním to taky není tak běžný.
předevčírem si ale naproti mně sedla šedesátnice s funky krátkým černým sestřihem a postupně se s pomocí make-upu udělala o pět let mladší. nejdřív jsem se samozřejmě snažila ze slušnosti nedívat, ale vzhledem k tomu, že dáma nehýbala ani brvou, nakonec jsem se na ni otevřeně do široka usmívala. to s tou brvou je podstatný - nebyla totiž žádná žabařka jako já, která si do metra nechá jenom pusu. ne, ona začla pěkně od podlahy. černou tužkou si nejprve obkroužila horní víčko od koutku ke koutku, potom linku na vnější straně rozšířila do ztracena, zvýraznila oblouk pod obočím a obtáhla i spodní víčko. to už jsem strachy zatínala pěsti, protože v kodrcajícím metru si strkat tužku do oka vyžaduje odvahu. švarná šedesátnice ale nezaváhala ani vteřinu. poté nasadila brýle, narůžověla tváře, načervenila rty, prohrábla si rafinovaný rozcuch a na montparnassu beze spěchu vystoupila. la classe, quoi.

když jsem potom jela večer na party, potkala jsem další sestru v akci. vytáhla při čekání na tramvaj z obrovské kabelky rudé saténové sandálky na opravdu tenkých jehlách a jala se přezouvat z pohodlných dřeváků na platformě. já nezaváhala a vyhrabala jsem tu pravou rtěnku. trochu mě rozhodilo, že jsem jich uvnitř hlubin tašky napočítala čtyři, ale co. když jsem otevřela mobil a čekala, než se automaticky vypne podsvícení, byla už kolegyně dávno přezutá.
"nechcete půjčit zrcátko?" řekla. ve francouzštině je to samozřejmě roztomilejší: "coup de mirroir".
"v metru to jde, ale nedošlo mi, že v tramvaji za dne nebude dost tma," odpověděla jsem vděčně.
"navíc tohle zrcátko je výborný," řekla.
"je, protože je velký," pochválila jsem jí ho, i když na pusu by mi bylo stačilo i nějaký menší. "a to jsem si myslela, že jsem jediná, kdo se v dopravních prostředcích přezouvá z bot do bot!"
"ale ne, to dělaj všechny ženský..." slečna našla v kabelce ve francii populární mýdlo vez vody, vydezinfikovala si ruce, mýdlíčko uklidila, vytáhla krém a ruce nakrémovala.
"to mejdlo je bezvadná věc, já s sebou nosím aspoň dezinfekční ubrousky," říkám a názorně předvádím. "ale krém, to je základ."
"černá kůže má navíc tendenci vysychat a potom bělit, takhle," ukazuje mi nohu s bílým proužkem pod páskem z červeného saténu. "pak to vypadá, jako že se nemeju, tak se to musí pořád krémovat."
ještě jsem se dozvěděla, že má doma šestiměsíční miminko, ale pak už přijela tramvaj. ona šla dopředu, já dozadu, a tím byl chvilce velkoměstské soudržnosti konec. kdo ví, třeba až příště v autobuse vytáhnu nějaký funky nástroj jako například kleštičky na řasy, udělám si kamarádku na celý život.

pondělí, července 06, 2009

o francouzích

přišel majitel a říká: "podívejte se, my s belgičanama si nemáme co vyčítat. my si z nich děláme srandu, ale oni zase z nás. to je jako ten starej belgickej vtip. víte, jak rychle vydělat peníze? koupíte francouze za to, za co stojí. a potom ho prodáte za to, za co si myslí, že stojí."