neděle, července 26, 2009

pracovní úraz

psala jsem v minulém příspěvku něco o nějaké vis maior, která by mě měla vysvobodit ze zajetí diplomky? no, to jsem ještě netušila, že opravdu zasáhne. spokojeně jsem do ťukání na počítači šlápla a odeslala vedoucímu pěkných 25 stránek textu, aby se na ně mohl podívat a pomoci mi trochou té konstruktivní kritiky. to také udělal. přesto když jsem se hrdě nabídla, že do konce týdne pošlu další výtvory, mi oznámil, ať si s tím nedělám hlavu, že jede na dovolenou.
takže jsem se odebrala domů šťastná jak po dvou zelených a jala se sledovat televizní zprávy a užívat si darů monoprix, o kterých už dopředu vím, že mi budou strašně chybět. do čech jsem ještě volala večer s tím, že mě trochu bolí pravej ukazováček, ale že to snad přes noc přejde.

nepřešlo. v surrealistických pět ráno mě probudila tepající bolest a ukazováčkem jsem nemohla ani hnout. doktor se na mě podíval a oznámil, že to je "curieux, très curieux". hotový sherlock holmes.
"to máte jako z psaní na počítači, ano?" zeptal se nevěřícně. prý nic podobného ještě nikdy neviděl. pak prohlásil, že "je tam asi nějakej zánět", zřejmě šlachy, a dal mi prášečky, mastičku a dobrou radu nad zlato: čtyři dny nepoužívat a následně nepřepínat.
"bylo by dobré," zamyslel se nakonec u dvěří jako inspektor colombo, "kdybyste potom hned nezačla dělat ten pohyb, kterým jste si to přivodila." to znamená žádné klikání myší, scrollování, ani psaní.
lenka mi kdysi vyprávěla, jaké to je, pracovat pro velkou nadnárodní společnost. mimo jiné to znamenalo, že se všem zaměstnancům po určitém počtu úderů zablokoval počítač a jal se s nimi na pár minut protahovat zápěstí, prsty a tak dále. v praxi tedy člověk hýbal rukou nahoru a dolů a když se rozhlédl po open spaceu, viděl své kolegy, jak dělají ve svých kukaních tytéž pohyby o pár taktů dopředu či pozadu. "jak magoři," smála se tehdy lenka a já s ní. určitě nějaký bláznivý amíci, který někdo zažaloval. dneska mi to připadá jako výborný nápad.




jako bonus přidávám pár poznatků.

běžné denní úkony, které se jenom levou prostě dělat nedají:
vyčistit si zuby,
zapnout řetízek za krkem,
validovat navigo v turniketu v metru, kterej je všude pouze po pravé straně. proč se proboha leváci nevzbouří? vždyť to je jasná diskriminace!

věci, ke kterým prostě potřebujete ruce minimálně dvě:
mytí nádobí,
krájení chleba,
mazání chleba,
mačkání česneku,
zavazování si tkaniček,
fénování vlasů,
smotávání vlasů do gumičky,
zapínání libovolných zipů.

činnosti, které jdou oproti očekávání poměrně snadno:
nanášení makeupu a řasenky,
přeučení se na myši na levou,
luxování,
psaní (tužkou, propiskou).

4 komentáře:

r1 řekl(a)...

Já jsem nepravák, ačkoliv už víc používám pravou. Levou rukou mi jde spousta věcí, co jiným lidem ne. Dokážu si třeba prohodit příbor.

Enykl řekl(a)...

a co otáčení listů v knížce, věšení prádla nebo mačkání přivolávače na výtahu?
Taková neštěstí by neměla postihovat ukazováčky, nemůžeš bez nich dělat takové to přemýšlecí gesto s podepřenou bradou, které bez ukazováčku nevyzní, ani si natáčet vlasy a říkat: "Když já nevíííím..."

Anonymní řekl(a)...

Byla to takova strnula bolest, zes ani nemohla ukazovacek ohnout?

pseudointelektualka řekl(a)...

hm, v podstatě ano. proč?