pondělí, srpna 17, 2009

suvenýry update

tak teď jsem našla i tu z mannheimu. to už mě začíná mrzet, že jsem ty původní tři vyhodila.

neděle, srpna 16, 2009

na co ještě čekám

poslední sobotní večer v paříži. je horko; 32 stupňů přes den v týhle zemi jen tak nevychladne. v baráku naproti matka s dcerou roztáhly tři pruhovaný slunečníky a celý horký dopoledne běhaly v bikinách do kuchyně a z kuchyně s čerstvými drinky. vím to, protože od diplomky se šmíruje dobře.
sedět nad klávesnicí v létě je v mém ledovém bytě mnohem příjemnější než v zimě. z otevřeného francouzského okna jde tepla akorát tolik, aby mě konečně nezábly prsty na nohou. na ulici je klid, pařížané jsou en vacances a turisti za périphérique nepáchnou.
jenže najednou, mezi slovy discourse a reform zespoda slyším slova, co sem jednoznačně nepatří: "cigáro! nemám! vem si to! ty vole!"
je to tak. na náměstí indočíny, což je takový betonový trojúhelník 3 krát 2 krát 2 metry, naproti vchodu do mého baráku, se po zemi válejí dvě zkalený česky mluvící holky doprovázeny mladíky neznámého původu.

trochu mi to připomnělo onu známou anekdotu o muži, co tvrdošíjně zůstával doma, přestože se blížila povodeň. když za ním přišel starosta, odmítl se hnout: "až bude čas odejít, bůh mi dá znamení." potom přijel člun s megafonem: "bůh mi dá znamení," odpovídal muž. po člunu přiletěla helikoptéra: "bůh mi dá znamení," tvrdil muž a zavile se držel komína. nakonec přišla povodeň a muže i s domem smetla. "bože," ptal se muž po smrti, "proč jsi mi nedal znamení?" a bůh odpověděl: "ty jedno tele, poslal jsem k tobě politika, člun a helikoptéru, na co jsi ještě čekal?!"

takhle mně paříž posílá teplo, sluníčko a češky přímo pod okna, aby mi dala znamení, kde bych měla bejt. na pont neuf, s flaškou vína v ruce.
ale já ne.
já zavřená s diplomkou.