sobota, dubna 24, 2010

diplomantication

mít spisovatelskej blok je cool. o chlápcích, co jim chybí inspirace a tak se protloukaj po večírkách v paříži s dvěma frankama v kapse, existujou celý romány. točej se o nich filmy a seriály. když se povedou, hraje v nich david duchovny a defilují v nich tucty krásných dívek nahoře bez. když ne, prodávají se za 99,- v levných knihách. počet nahých ňader je v nich stejný. být mladík či postarší vobšourník s problémem s psaním jednoduše vede k nikdy nekončícím mejdanům.

rozmařilí umělci ale nejsou jediní, kteří tráví hodiny nad prázdnou bílou stránkou. já kupříkladu dnes proseděla plnou standardní pracovní dobu u počítače, do kterého jsem naťukala jednu větu. o tom by se měly psát knihy! o tom by se měly dělat filmy a seriály! už vidím pilotní díl: v mrňavé, zašpiněné komůrce usedá k laptopu rozcuchaná, nenamalovaná studentka. na sobě má kytičkované legíny a noční košili, která dává dobře tušit tvary jejího těla (tím bychom odbyli ta ňadra). košile je lehce pokydaná od čokoládového sirupu (levnější alternativa šampaňského). ten je strategicky umístěn mezi myší a slovníkem synonym - studentka z něj čas od času usosne. divák vidí, jak dívka s chutí otvírá textový procesor, freneticky datluje větu rozvitou na počátek své metodologické sekce - maže ji, píše v lehce pozměněné podobě znova, opět maže, scrolluje na začátek teoretické sekce, vrací se k metodám, znovu píše původní větu, maže poslední slovo, nahrazuje ho posledním slovem z druhé verze věty, prohodí větu vedlejší s větou hlavní, nespokojeně mlaská, cucá si sirupu, vstává a chodí po pokoji, usedá k počítači a zírá do prázdného souboru. "to už je vosum?!" vykřikne nakonec sama pro sebe a honem vyťukává další větu. maže. ukládá soubor a masíruje si ztuhlý krk.
pokud by měl režisér hodně vhledu, nechal by hrdinku před půnoční sprchou ještě vrhnout nostalgický pohled na osamocené černé lodičky, které jí koupila maminka k vánocům v době, kdy ještě věřila, že její dcera bude muset někdy vyjít mezi lidi. hlavně by se nesměl nechat zlákat autorským klišé, kterak hrdinka dopisuje poslední dramatickou tečku, lodičky nazouvá a voňavá a umytá se jme obhajovat. protože my všichni diplomanti dobře víme, že tahle chvíle není zdaleka tak důležitá jako ty dny a dny nad prázdným dokumentem předtím.

úterý, dubna 13, 2010

krása hromadných mailů II

pondělí 12.4.2010, 22.48:
"Dear colleagues,
In view of the recent strategic events in Smolensk, we would like to ask you to come and observe a minute of silence in the main auditorium tomorrow at 19.00."

pondělí, 12.4.2010, 23.09:
"Někteří z vás mě upozornili, že jsem napsal 'strategic' namísto 'tragic'. Zřejmě jsem přepracovaný, jde samozřejmě o chybu. Doufám, že jsem se nikoho nedotkl."

středa, dubna 07, 2010

brachliegen

brachliegen = ležet ladem.

úterý, dubna 06, 2010

and how was YOUR easter?

ukrajinka vypráví, jak jela domů autobusem 20 hodin. brazilka se směje, že za tu dobu už by byla doma i ona. polka povídá o tradičním velikonočním lití vodou. němka vykládá o dvojrodinném výletě do schwarzwaldu, kam si děvčata poprvé vzala s sebou své milé, a jejich mladší bratry to silně vosíralo. "ale voni jsou stejně vždycky votrávený a chtěli by jenom pařit na playstationu, takže to nebyla taková změna," dodá vzápětí. další polka říká, že velikonoce jsou jediný čas, kdy chodí do kostela: nechat si posvětit vejce.
"pardon?" zaskočí mi.
"no, posvětit vejce. v košíčku. ještě se do něj přidává z nějakýho důvodu klobása a chleba."
klobásu chápu, na chleba mi už ale freud nestačí.
potom se stůl obrátí ke mně: "a co ty jsi dělala na velikonoční pondělí?"
"we had lunch at the mall and then my mother bought me lipgloss," vyletí ze mě pravda, než si stačím uvědomit, že povídání o krutém bití žen a dívek spletenými pruty by bylo společensky přijatelnější.

tolik o konzumerismu v čechách.