pondělí, května 17, 2010

absolventská

Clémentine je děvče zvláštní. v prváku jsme se kamarádily, ve druháku uraženě ignorovaly, neboť byla klukama vyobcována z tlupy. už si nevzpomínám proč. nejspíš to mělo co dělat s její potřebou být oblíbená, která jim přišla trapná. každopádně měla ta její ostrakizace za důsledek, že Clémentine přestala být usměvavá holka a stala se z ní blazeovaná spící panna, která na většinu každodenních podnětů reagovala promnutím si očí upatlanýma rukama a hlubokým znaveným vzdechem.
dva roky jsme se neviděly a když jsme se potom potkaly, s překvapením jsme zjistily, že vlastně ani jedna z nás není taková kráva, jak jsme si myslely, takže nyní celkem pravidelně štěbětáme nad čajem. ("vy si toho ale máte dost co říct! kdy jste spolu mluvily naposled?" ptala se dobrá duše zrovna tuhle, když jsme pro nejnovější drby ignorovaly společnost. "euh... minulou neděli!" odpověděly jsme.) Clémentine je zhruba ve stejném vývojovém stádiu jako já: pracovní trh klepe na dveře, ale ještě zbývá pár zkoušek a vymámit z byrokracie diplom. o dva kroky napřed ji posouvá fakt, že v rámci svého studia byla nucena najít si minimálně tříměsíční stáž. celou zimu jsem tedy dostávala periodické referáty o stavu hledání.

optimistické nebyly. děvče naivní si totiž myslelo, že s dobrým prvním diplomem, předchozími pracovními zkušenosti a několika evropskými jazyky na úrovni C2 sežene neplacenou stáž v oboru bez větších potíží. ukázalo se, že pravda je od studentské logiky daleko. bilance byla obdobná jako u mého hledání bytu v paříži: 50 mailů, žádná osobní odpověď, čtyři follow-up calls na místa, odkud přišla odpověď automatická, jedno "stážisty? to bych se musela poptat, ale podle mýho soudu žádný nebereme, možná to bude vědět šéf" a dvě "slečno, ale vy jste překvalifikovaná, vás nemůžeme vzít, protože byste se tu nudila". Clémentine chvíli bouchala hlavou do zdi a potom zavolala tatínkovi, jestli by nemohl zvednout telefon a přesvědčit někoho ze svých známých, aby na tři měsíce zadarmo zaměstnal jeho dcerku.
následuje takřka dokonalá kopie filmu Stupeur et tremblements. první týden dostala Clémentine za úkol vypracovat raport, jak se ostatních 25 zaměstnanců cítí v open spaceu a jak by bylo možné ho zreformovat. Clémentine má dva diplomy z politologie, což ji naučilo držet pysk a googlovat, pokud po ní zadání vyžaduje něco, o něčem v životě neslyšela. i vygooglovala si tedy pár pouček o prostředí na pracovišti ("dobré jsou zelené rostliny") a stvořila raport. když měla hotovo, poděkovala jí šéfová a přišla s dalším úkolem. jak by jejich firma mohla využít evropských fondů? Clémentine se zaradovala, protože o tom její proaktivní mozek přemýšlel už od první chvíle, kdy se o společnosti dozvěděla, a s vervou vypracovala detailní zprávu, kterou šéfová vzápětí s díky strčila do nejspodnějšího šuplíku svého stolu. poté Clémentine chvíli třídila poštu a ještě později jí bylo řečeno, ať přeřadí v kartotéce složky podle názvů a roků. "to ti bude trvat tak týden," usoudila šéfová. Clémentine, která patří k tomu živočišnému druhu slečen, co dokončují diplomky pět a více týdnů před datem odevzdání, pochopila a každý den si v kalendáři udělá tlustou fixou červený křížek.

na její promoční party se každý dobře bavil. vyprávění o tom, jak ji ostatní zaměstnankyně nenávidí, protože s nimi odmítá chodit na cigárko a vykládat si o deváté sérii Nouvelle Star, všechny rozesmálo. kdekdo přihodil legrační historku ze své stáže a my studenti jsme se v duchu utěšovali, že naše první pracovní zkušenost taková rozhodně nebude, protože my, ausgerechnet my, budeme mít štěstí. jenom jeden konzultant nechápavě kroutil hlavou, že si nic takovýho nedovede představit.
"ale vždyť to je děsně neefektivní!" naříkal.
ukázali jsme si na něj posměšně prstem a jali se hrát beerpong, trhaně tančit, smát se a radovat ze zářných zítřků. Clémentine všichni gratulovali k úspěšné obhajobě diplomky, krájel se čokoládový dort a probíraly kulturní a lingvistické rozdíly mezi všema řečma, co jsme jimi dohromady mluvili. uprostřed veselí Clémentine ale unaveně vzdychla a promnula si oči prsty od oříškové směsi.
"fatiguée?" zeptala jsem se.
"ennuyée," odpověděla věcně. "je suis ennuyée de ma vie."

a mě zamrazilo, že už za pár měsíců třeba taky budu někde přeřazovat šanony, zoufale rozesílat bewerbungsmaily a místo dynamique et motivée budu ennuyée de ma vie, životem znuděná.